▼
čtvrtek 7. února 2013
Švejda: Kabaret Kafka (Reduta Brno)
Kabaret Kafka má charakter školního cvičení. Školitel (dramaturg Dora Viceníková) stanovil zadání: zdivadelnění Kafkova Dopisu otci. Řešitel (režisér Daniel Špinar) nejprve zvolil jeden z možných zajímavých přístupů k dílu - žánr kabaretu, načež následuje samotný proces převodu do divadelního jazyka: série etud, vymezených jednotlivými tematickými okruhy dopisu. Tu jde o etudy nápaditější (Kafkův vztah k ženám), tu méně (pasáž věnovaná matce), stále ale jde jen a jen o etudy; cvičení jeví únavně dostředivý ráz, pohybuje se toliko v mantinelech zadání, přihlížejícím nenabízí žádné nové poznání. Školitel řešiteli při zadání možná řekl: Kafkova práce je podstatná pro pochopení spisovatelova života a díla. Ale v čem a jak se to projevuje, to se z práce řešitele nedozvíme... Za tři?
Souhlas včetně výsledné známky. Tři - možno vidět, není nutno.
OdpovědětVymazatSamostatným zážitkem byl ovšem fenomenální výkon loutkáře Vladimíra Marka.
Pokud jde o ten "Kafkův vztah k ženám": rušil svá zasnoubení proto, že mohl obcovat pouze s prostitutkami? Vyzkoušel to se svými snoubenkami vůbec? Mám podezření, že ne, ale insenace tak daleko, aby hledala odpověď, nešla. Nebo snad naznačovala homosexuální orientaci? Nevím, nebylo to - alespoň pro mne, dostatečně čitelné.
O Kafkovo dílo samozřejmě nešlo vůbec, ovšem když byl tematem jeho Dopis otci, nedalo se to ani čekat.
Milý pane Švejdo, přistoupím-li na vaši školní rétoriku, musím Vás upozornit, že tento domácí úkol jsem si zadal sám, nikoli Dora Viceníková...Takže za Vaši neznalost - za 5...
OdpovědětVymazatMilý pane Špinare, díky za uvedení infromací na správnou míru. Ano, po faktické stránce mám za 5; příměr lze ale vzít i obrazně, metaforicky - a za ním si i nadále stojím.
OdpovědětVymazatPetře, děkuji za chválu i za toho loutkáře, i když je to formulace blbá. Nejsem loutkářem již dobrých 20 let. Toužím pracovat s loutkami, ale dosud mi nebyla učiněna ani jedna, slovy ANI JEDNA nabídka.A cpát se nikam nebudu. Pro děti již s loutkami hrát nechci, protože je chci mít stále rád, a byl to syndrom strýčka Jedličky co mě, kromě jiného, odvedl z Draku. Stal jsem se prostě hercem. V jakém vámi, divadelními teorietiky stanoveném šupleti jsem, jest mi tak nějak u prdele (pardon my French). Neškatulkuj mne Petře. Nemám to rád. Nic ve zlém.
OdpovědětVymazatMilý Vladimíre, vzhledem k tomu, že to máš, jak píšeš, u řiti, může ti být dost jedno, mám-li Tě za loutkáře či nikoli. Vy, herci, se jistě nenecháte teoretiky ovlivnit ve svém (umělců) hraní a my, teoretici (nesměšovat s kritiky), si Vás zase budeme dle své libosti a nezávisle na Vašich přáních třídit, protože to je mj. náš job.
OdpovědětVymazatPokud jde o můj subjektivní náhled, věz, že jsem v podstatě "loutkářský šovinista", takže nazvu-li českého herce loutkářem, jde to podobné, jako když někdo o českém hokejistovi napíše, že hraje nebo hrál v NHL. Hrát činohru dovede leckdo, hrát také s loutkami málo kdo.
A Tondu Jedličku do toho netahej, to byl prostě geniální kýčař, jehož stín na loutkáře nikdy nepadl a na DRAKa už vůbec ne. Divím se, že vůbec můžeš ta dvě jména vyslovit jedním dechem.
Děti jsou již přes sto let prokletím i záštitou českých loutkářů a hned tak se to nezmění. Pokud už pro ně odmítáš hrát, máš na to samozřejmě plné právo, ale nemůžeš se divit, že Ti žádné loutkové divadlo nic nenabídne. Každé totiž potřebuje hrát i pro dospělé, i pro děti. Konečně Vy jste to přece v DRAKu dělali také tak!
Petře, strýc Jedle mě děsil celé dětství. Kýčař? Śmírák, podvodník a kšeftař, který děti nenáviděl. Ti nejmizernější herci vždy prazitovali na dětském divákovi. Mám zde psát o Dáďě Patrasové? Neobhájíš mi ty osoby. Škatukuješ? Jsi teoretik? Škatulkovalo se za potulné šmíry. Vím, že hledáš každou příležítost jak se někde vypsat, sužovám nemocí o které něco vím.Jsi ve svých reakcích manický a ukvapený a flákneš sem odpověď během pěti minut a analytického zkoumání konsekvencí jsi dalek. Jak můžeš napsat takovou blbost, že se nemám čemu divit, že mi žádné loutkové divadlo nic nenabídne, neb se mi nechce již hrát pro děti? Tuto informaci jsem zveřejnil až v tento okamžik, nikdy před tím.Ale ty již soudíš a priori. Jdi spát. Já jdu taky. Začíná mi generálkový týden v Rokoku.
OdpovědětVymazatVladimíre, mohl bys....Ale ne, bylo by to vraždění neviňátek. Pochop, nejenom herectví, i psaní je profese. Není ti nápadné, že jiní umělcové sem nepíší, podobně jako my za Vámi nelezeme na jeviště? Dokonce ani dramatici! Profík proti amatérovi - to není fér.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, Petře, nebylo mi včera dobře a napsal jsem tu ošklivý, zlostný plk. Nemělo se to stát. Ještě jednou se Ti upřímně omlouvám.
OdpovědětVymazatOmluva se přijímá. Ty se přece, Vladimíre, ani ve své tvorbě pro děti, nemůžeš srovnávat s komercí jako Patrasová, Haničincová, Hrušková či Tonda!
OdpovědětVymazatDRAK stojí vysoko nad.
Víš přece, že boji za právo loutkářů hrát dospělým jsem zasvětil značnou část svého profesionálního života, přesně od polemiky s M. Česalem v Loutkáři roku 1977 na obranu Vaší Šípkové Růženky pointoval: "I dospělí mají právo na pohádku...pokud byli hodní!"
Jinak, pokud si vzpomínám, jsi v Praze začínal na Novotného lávce - loutkami (Mistero Buffo). Myslím, že málokterý kritik tě má tak nakoukaného a nacvičeného jako já - i když jsem zdaleka všechno nerecenzoval.
Díky!
OdpovědětVymazatAle ne, pánové,
OdpovědětVymazatpište - sem či jinam. A čtěme se. Jen tak se myslím vzájemné antipatie smazávají a obory i lidé chápou. A je to poučné i pro okolní čtenáře. Dává to hlubší vhled do oboru zvaného divadlo. Takže díky oběma, že jste do toho šli a bohdá půjdete.