Mladý lékař Stockmann má hipsterské kámoše z tiskárny/redakce místních novin, kteří kromě barevných kalhot holdují také muzice; na elektronické bicí s nimi válí mladá paní Stockmannová. Moment, když všichni čtyři sedí kolem velkého jídelního stolu, na kterém jsou nedopité láhve vína a talíře s nedojedenými špagetami, přičemž kolem sebe mají mikrofony a sázejí jednu folkrockovou pecku za druhou, patří k nejkouzelnějším.
Hraje se samozřejmě o morálce, zásadách a pravdě; klíčová chvíle přichází ve slavném Stockmannově projevu. V něm se Aslaksen mění z nevýrazného alibisty v překvapivě razantního šíbra, který hravě zastíní. Stockmanna i jeho bratra. Především, mikrofon do ruky dostávají diváci. A představení se mění v debatu. Diváci útočí jednak na Aslaksena a Stockmannova bratra, jako postavy symbolizující zlo a pokrytectví ve hře, jednak rovnou na jejich představitele jako na symboly zkaženosti světa kolem a začnou diskutovat problémy současného Německa. Hrdina Stockmann tím paradoxně přichází o své postavení "nepřítele lidu" - protože tady má na své straně většinu a je to naopak Aslaksen, kdo neohroženě a cynicky bojuje s "hlasem lidu". Jakže je to s tou menšinou? Docela hezky vypointované, řekl bych.
Nakonec si vzal slovo jeden starší pán, požádal "ať už ukončej ten sociální experiment a začnou zas hrát". A oni ho poslechli. Pak se trochu polévali barvou, hráli paintball a nakonec si zase zazpívali.
A samozřejmě, je to celé perfektně zahrané a fešácky zrežírované se spoustou drobných žertíků a půvabných míst.
Zdá se mi,
OdpovědětVymazatže šíříš, Vojto, bludy. V Praze je možná víc pravicových divadel než levicových, byť si myslím, že především neexistují žadná vyhraněně politická (nalevo ani napravo). Abych byl konkrétní, za městem dotovaná pravicová divadla lze podle mne označit DnV (Töpfer je dokonce člen pravicové strany), DpP za éry Kracika, DvD, MDP, ČK a svým způsobem i DNz (Bambuškovy projekty). Z komerčních jistě Ta Fantastiku, ale i DBz, Na Jezerce, Kalich a všechna muzikálová. Z avantgardně laděných třeba Sdružení Serpens, La Fabrika, projekty Bambuška i Čermákové (K. Steigerwalda snad nelze řadit mezi levicové tvůrce).
Jinak mne překvapuje, že Schaubühne je považovaná za pravicové (pravičácké) divadlo. V genech (Peter Stein) to rozhodně nemá.
byl to především takový bonmot;říká se přece, že schaubühne je pro pravičáky, volksbühne pro levičáky a berliner ensemble pro snoby. schaubühne to, zdá se mi, podědila jako někdejší prominentní divadllo Západního Berlína.
OdpovědětVymazatjinak tvůj výčet mi přijde absurdní, snad až na projekty Bambuška a Steigerwalda, které mají jistý politický náboj, se v daných případech vůbec o politické orientaci přece nedá mluvit?
a odvozovat to z politické aktivty ředitele taky ne; jak se projevuje na Vinohradech, že Töpfer byl senátorem za ODS (pozor, členem té strany nebyl a není)? jak se třeba na Komorní scéně Aréna projevuje, že Ivan Krejčí je dlouholetý člen ČSSD?
Jo,
OdpovědětVymazatteď s Tebou v zásadě souhlasím. I ode mne to bylo spíše upozornění na to, že u nás političnost v divadlech téměř neexistuje. Pokud bychom ji vnímali "návštěvnicky" a šéfovsky, je těch pravicových habaděj. Ale i pokud ona političnost je, tak pravicový pohled je myslím častějším jevem než levicový. Především však dnes ona hranice tudy nevede.