Petr Dvořák z Divadelní Flory a fauny 2013 - 3. (Navigation Song BD303 + Seasoning)

(O)kořeněná navigace

Jakkoli nechci předem podceňovat představení, která ještě neproběhla, pátý festivalový den pravděpodobně představoval vrchol dramaturgické linie věnované tanečnímu divadlu.

O první pohybový chod z programového menu se postaral varšavský soubor TEATR TAŃCA ZAWIROWANIA. Původně avizovaná inscenace Closeness byla z organizačně-technických důvodů nahrazena úplnou novinkou s názvem Navigation Song BD303, jež měla svou polskou premiéru 11. května. V prostorách S-Cube s upravenou arénovitou elevací (osvědčenou již z loňska) nalezli tanečníci téměř ideální divadelní prostor. Jevišti vytvořenému jednoduše na podlaze vévodila jako hlavní scénografický prvek vzdutá plachta pomyslné lodi.
Choreograf izraelského původu Irad Mazliah se inspiroval tzv. „navigačními písněmi“, které díky udržování tempa a melodie představovaly pro dávné mořeplavce jeden z mála prostředků, jak odhadnout svou pozici na moři. Hudba, tempo a nápaditá práce s několika jednoduchými rekvizitami (prkno, hranol, píšťalky) byly dominantními prvky pro trojici tanečníků - Korina Kordova, Bartosz Figurski a Szymon Osiński -, kteří akcentovali trojúhelník žena a dva muži. Zhruba hodinová performance končila dlouhou pasáží v ostrém hudebním tempu na hranici fyzických možností, po níž performeři zůstali stát na hranolu omotáni plachtou v pozici živého sousoší (nebo chcete-li připoutáni ke stěžni potápějící se lodi).

Druhým bodem pak byla večerní premiéra site-specific projektu Seasoning holandských UNITED-C, organizačně zaštítěná Divadlem na cucky, které poskytlo svůj aktuální domovský prostor bývalé kanovnické rezidence. Hlavním smyslem choreografů Maartena van der Puta a Pauline Roelants bylo představit návštěvníkům prostory Wurmovy 7 za pomoci jednotlivě připravených performancí, které oživily nádvoří, ochozy i interiéry budovy. Diváci byli přivítáni kapelou Mindpark hrající živě na pro tento účel speciálně připraveném pódiu, a poté dále intuitivně vedeni za pomoci světla či hlasů performerů. K nejvýraznějším prvkům patřila část umístěná do setmělého freskového sálu, v němž byly připraveny dvě nahé účinkující, které pomocí miniaturní kamery snímaly své tělo a obraz přenášely (každá vlastním projektorem) na malby na zdech. Tato performance zkoumala, zda nahé ženské tělo, snímané skrze velké detaily, stále ještě působí estetickým dojmem. Druhý výstup tvořený podobně hraničním způsobem umístil nahou naolejovanou tanečnici na malé pódium na ploše nádvoří, na nějž diváci shlíželi z ochozů. Performerka započala v pozici připomínající žábu, která právě vrhla do vody stovky pulců v podobě na pódiu umístěných sklenic, které jak láskyplně objímala, tak si jimi nemilosrdně razila cestu. Představení končilo opět na nádvoří, číslem čtyř tanečníků a poté hromadnou choreografií všech nahých performerů (za opravdu chladného počasí) opět na ochozu, kde na svá těla napsali rudou barvou prostou větu v češtině „Mám tě rád“, aby se potopili nejdříve do krvavé a následně očistné lázně, hravě na sebe navzájem prskajíc vodu. Soubor se v Olomouci představil již loni zkrácenou performance Naked Studies (A Menu of Three Nude Studies), která mi subjektivně připadala formálně čistší a ucelenější. V Seasoning se lehce tříštily jednotlivé nápady, jenže do karet zde zase hrál jedinečný genius loci místa. Představení se hraje ještě dvakrát, přesvědčte se sami.