Varyš: Zatáčka (Švandovo divadlo)

Je to taková roztomile morbidní hříčka. Vlastně to trochu připomíná některé žertovné povídky ze souboru Tichá hrůza. Dva bratři žijí na samotě, blízko nebezpečné zatáčky, kde dochází k drastickým nehodám; jeden opravuje (a zřejmě úspěšně prodává) zničené vozy, a pohřbívá oběti, durhý jim píše pohřební řeči a zároveň píše stížnosti na ministerstvo, jak je potřeba s tou zatáčkou něco udělat... až jednou zatáčkou projíždí sám ministr.


Aktovku Tankreda Dorsta režíroval ve Studiu Švandova divadla David Šiktanc. Scénu navrhl Nikola Tempír a na tom zářivě zeleném fotbalově trávníkovém chlupatém koberci je to znát; spíš než groteskně hraje se politicky. Ve smyslu, že každý politik si má najít svoji zatáčku. Jistě, ministr je ukázkový alibista, ale absurdita té hry je snad v něčem trochu jiném - bratr světanápravce jako likvidátor pro obživu a kdo ví, třeba i pro potěšení. Nicméně je to milá divadelní miniatura s několika přidanými vtípky.

Závěrem - bývá zvykem debatovat o různých osobních vazbách. S Davidem Šiktancem se známe a tykáme si, blízcí přátelé nicméně nejsme - na tom není nic divného; prošli jsme spolu ovšem jednou zásadní formativní zkušeností, neboť jsme strávili tři dny v porotě velmi obskurního amatérského festivalu. Takové věci vás změní a také zvláštní formou navždy spojí s tím, kdo v tom tehdy byl s vámi - asi jako když s někým přežijete teroristický útok, živelní pohromu nebo poslech písniček Suchého a Šlitra. Píšu to sem proto, že mám pocit, že od té doby nahlížím na Šiktancovy kousky s jakousi těžko překonatelnou shovívavostí.