Mikulka: Kabaret Wernisch (Husa na provázku)

Když má Divadelní svět volný čtvrtek...

Znalci brněnských poměrů hlásili, že Králova řeč je nejpovedenější inscenace v Mahenově divadle, a že se v ní v porovnání s těmi ostatními i docela slušně hraje. Pokud si znalci zlomyslně nevymýšleli, je to s NDB zlé. Ale opravdu hodně zlé: byla to nesnesitelná skládanka hereckých i režijních „starodivadelních“ klišé. Prchnul jsem o přestávce a se slzou v oku vzpomínal na Palmovku, kde z téhle dobře napsané hry dokázali udělat docela solidní, divácky chytlavý kus.

A protože večerní derniéra Dziadů v Buranteatru byla zrušena kvůli „zdravotní indispozici“ (hezký eufemismus pro ranní porod herečky, která ještě večer předtím hrála), vypravil jsem se na nefestivalové přestavení na Provázek.
Goldflamův Kabaret Wernisch by se ostatně na tenhle festival hodil mnohem lépe než Králova řeč, je to inscenace hudební a také docela nová. Hudbu navíc napsal původem brněnský Miloš Orson Štědroň, jehož autorské divadelní projekty už léta patří tomu nejdoporučitelnějšímu domácímu divadelnímu tovaru. 

Celý opus se nazývá Kominické lodě? Ó, kdežpak! aneb Kabaret Wernisch a je – je takový nijaký. Přezpívá a přehraje se tu několik Wernischových básní a ironicky brakových historek, a dohromady to neurazí, ale ani zvlášť nezaujme. Žádné strhující a už vůbec ne provokující výstupy, pěvecké nebo herecké, všechno spíš poklidně odplyne; režisér mametovsky dbá na to, aby se herci na jevišti nesráželi (je v tom nepochybně úspěšný), invencí ale dosti šetří. Škoda, mám dojem, že právě Ivan Wernisch je autor, kterému takovéto „nízkotučné“ provedení příliš nesvědčí. No, a když už si vybrali zrovna jeho…

Více informací o inscenaci zde