Kolega Zahálka se ve své poznámce ke Golemovi tajuplně omezil na několik praktických rad, zakončených doporučením dotyčné představení navštívit. V tomto bodu s ním nemohu než souhlasit, ale kromě toho, že se připojím s doporučením, zkusím doplnit též pár o malinko konkrétnějších bodů.
Na Štvanici je to podivné, dráždivě neuspořádané a obtížně sledovatelné divadlo-nedivadlo, a právě to je jeho hlavním půvabem. Jako kdybyste se snažili usilovně odhadovat napínavý příběh podle listů, vytrhaných z knihy a rozházených po prostoru poněkud vybydlené vily. A přitom by dělal své i vytrvalý průvan.
Zcela jistě nenajdete všechny papíry, když ale budete pozorní a když se postupně naučíte odlišovat účinkující od diváků (zpočátku to moc zřetelné není, všichni přítomní se totiž uvnitř vily i v jejím okolí pohybují zcela volně) a také sledovat různé více či méně nápadné „nápovědy“, kde se odehrává to podstatné, máte docela slušnou šanci zachytit alespoň základní obrysy detektivně mystického, tajemného a staropražsky pokleslého příběhu. A taky vidět pár kabaretních výstupů dole v hospodě „U Lojzíčka“, kde se zcela přirozeně mísí starosvětský šantán s procítěným zpěvem rollingstonovské Angie. Nebo si užít magickou chvíli ve dvou s Golemem, jehož obličej se nezřetelně prolne s tím vaším (ale pozor, titulní postava je tu, stejně jako u Meyrinka, přítomna jen jako symbol). A když budete mít hodně velké štěstí, nebo hodně vstřícnou nápovědu, můžete se projet po Štvanici autem a být přitom voyeurským svědkem milostné scény, hrané jen pro tři diváky usazené na zadním sedadle.
Celé je to chvályhodně nenásilné, nikdo vás k ničemu nenutí a nikdo z vás nedělá blbce. A taky se tu nikdo netváří, jako že spolknul veškerou sitespecifickou moudrost. Velmi příjemné a velmi rychle ubíhající tři hodiny. Klidně bych v tom podivném baráku vydržel ještě o něco déle.
Recenze vyjde v Lidových novinách
více informací zde
Na Štvanici je to podivné, dráždivě neuspořádané a obtížně sledovatelné divadlo-nedivadlo, a právě to je jeho hlavním půvabem. Jako kdybyste se snažili usilovně odhadovat napínavý příběh podle listů, vytrhaných z knihy a rozházených po prostoru poněkud vybydlené vily. A přitom by dělal své i vytrvalý průvan.
Zcela jistě nenajdete všechny papíry, když ale budete pozorní a když se postupně naučíte odlišovat účinkující od diváků (zpočátku to moc zřetelné není, všichni přítomní se totiž uvnitř vily i v jejím okolí pohybují zcela volně) a také sledovat různé více či méně nápadné „nápovědy“, kde se odehrává to podstatné, máte docela slušnou šanci zachytit alespoň základní obrysy detektivně mystického, tajemného a staropražsky pokleslého příběhu. A taky vidět pár kabaretních výstupů dole v hospodě „U Lojzíčka“, kde se zcela přirozeně mísí starosvětský šantán s procítěným zpěvem rollingstonovské Angie. Nebo si užít magickou chvíli ve dvou s Golemem, jehož obličej se nezřetelně prolne s tím vaším (ale pozor, titulní postava je tu, stejně jako u Meyrinka, přítomna jen jako symbol). A když budete mít hodně velké štěstí, nebo hodně vstřícnou nápovědu, můžete se projet po Štvanici autem a být přitom voyeurským svědkem milostné scény, hrané jen pro tři diváky usazené na zadním sedadle.
Celé je to chvályhodně nenásilné, nikdo vás k ničemu nenutí a nikdo z vás nedělá blbce. A taky se tu nikdo netváří, jako že spolknul veškerou sitespecifickou moudrost. Velmi příjemné a velmi rychle ubíhající tři hodiny. Klidně bych v tom podivném baráku vydržel ještě o něco déle.
Recenze vyjde v Lidových novinách
více informací zde
Zahálka, Mikulka: Ten váš Golem opravdu dobrý. Akorát to nedovedu kriticky zhodnotit, byl to pro mě příliš osobní zážitek.
OdpovědětVymazat