Varyš: Vnútro vnútra (Divadlo SkRAT - Divadelná Nitra)

Slovenským zástupcem v cyklu Paralelní životy - 20. století očima tajné policie, který pořádá festival Divadelná Nitra, je bratislavské avantgardní divadlo SkRAT, složené z herců-amatérů a produkující především roztodivné dadaistické taškařice. Už to je vypečené. A dobrá volba.

Tématem dvojinscenace Vnútro vnútra jsou v první části (scénář a režie L´ubo Burgr) žánrové obrázky z vnitřního fungování StB a v druhé (scénář a režie Dušan Vicen) osud zavražděného kněze a nepřítele režimu ing. Coufala v roce 1981, který má rozsáhlé konsekvence do současnosti  - tvůrci se jen v malé divadelní nadsázce obávají, že by mohli dopadnout jako všichni, kdo se o případ zajímali před nimi, a to nejen za totality, ale i za "svobodných poměrů". I v nich totiž zmizeli různí lidé za podezřelých okolností; což přímo souvisí s nenarušenou kontinuitou komunistické a současné slovenské justice a bezpečnstních složek. Ostatně, Vnútro vnútra navazuje na předchozí SkRATovskou inscenaci Proces procesu procesom, o níž jsem psal zde.



V žertovné části č. 1 vidíme osud důstojníka StB a později náměstka ministra vnitra Jána Hanuliaka, který se sice kdysi zapletl do ošklivé vraždy, ale daleko větší potíže mu v rámci struktury způsobí politická nepevnost: "Nejde o toho utopeného chlapce, ale ten osmašedesátý bude problém. Někoho si musel pořádně nasrat," říká mu kolega. Nakonec všechno dobře dopadne a Hanuliak smí odjet i na soukormou cestu do SSSR, totiž na "zahraniční rekreaci na pozvání předsedy KGB". Do toho několik úryvků z pamětí Zdeňka Mlynáře, smířlivý projev Václava Havla a nesmiřitelný, přesto však velmi sympatický projev Petra Cibulky. Dílko velmi minimalistické, v momentech soustředění na interní hry v rámci struktur tajné policie i mimořádně zajímavé a zábané. Tradičnímu SkRATovskému "anti-herectví" vycházejí pokřivené figury v zákulisí dějin velmi vstříc.

Vicenova polovina je podstatně divadelnější, za pomoci dotáček, masek a  dýmů  ("prečo z toho robíme kabaret") vede režisér působivou paralelu s Hamletem - a nepřímo tak dokazuje smysl dokumentárního divadla - co si o naší minulosti nedokážeme říct otevřeně, můžeme ztvárnit alespoň oklikou mělecky. Příběh rekonstruuje pozrozuhodný osud faráře Coufala a především zmarněného vyšetřování jeho násilné smrti. "Vyšetřování v 80.letech případ uzavřelo jako sebevraždu. ale můžeme věřit výsledkům vyšetřování v 80.letech?, " ptá se z filmového záznamu Robert Roth. A pokračuje: "V 90.letech bylo vyšetřování obnoveno a posléze uzavřeno se stejným výsledkem. Ale můžeme věřit vyšetřování v 90. letech?".

"Kdyby se mi něco stalo, vzkazuji generální prokuratuře, že nemám v úmyslu spáchat sebevraždu", píše novinář Marcel S. ještě v roce 1993. Nebylo mu to nic platné; o pár dní později zmizel ve Vysokých Tatrách a jeho tělo se nikdy nenašlo. Stejný vzkaz vysílají tvůrci inscenace: a do efektního ticha se nakonec nejdou ani uklonit.