Není to žádné oficiální sdělení, ale kuloáry toho byly plné: Národnímu divadlu moravskoslezskému - nebo přesněji řečeno části jeho souboru - bouchly saze a divadlo se rozhodlo příští ročník oblíbeného festivalu nepořádat. Což by de facto znamenalo jeho konec. Poslední kapkou bylo velmi nevlídné přijetí představení Tristan a Isolda, v jehož průběhu se podstatná část festivalového publika stále hlasitěji smála, i když to režisér a herci mysleli úplně vážně.
Rozhořčení NDM je z určitého úhlu pohledu pochopitelné. Národní divadlo si OST-RA-VAR před sedmnácti lety vymyslelo a nese hlavní tíhu jeho organizace. A pak se do Ostravy sjede smečka studentů a divadelníků, kteří jejich inscenace zahrnou často velmi ostrou kritikou. (To, že ti samí lidé jedním dechem vynášejí do nebes Arénu a Bezruče, věci asi moc nepomůže, troufám si odhadnout – i když nahlas to samozřejmě nikdo neřekne). Tahle situace se v posledních letech opakovala, a právě letos byl kvalitativní rozdíl mezi inscenacemi obou malých ostravských divadel a NDM doslova křiklavý.
Jenže co s tím? Naštvané herce můžeme chápat, jenže málo platné: vyčítat publiku, že se mu moje inscenace nelíbí, je poněkud dětinské. A nápad zrušit festival nemá daleko k trucovitému sebepoškozování. Na vzniku fenoménu „ostravské divadlo“ se rozhodující měrou podílel právě OST-RA-VAR; kdyby skončil, NDM by si dost možná ušetřilo pár nepříjemných kritických slov, zcela jistě by však sobě i celému ostravskému divadlu nesmírně uškodilo. Zdaleka přece nejde jen o příslovečné hlasy v anketě Světa a divadla. Podstatné je, že díky OST-RA-VARu má o zdejším divadle velmi slušné povědomí celá jedna generace kritiků, teatrologů a dramaturgů.
Rozhořčení NDM je z určitého úhlu pohledu pochopitelné. Národní divadlo si OST-RA-VAR před sedmnácti lety vymyslelo a nese hlavní tíhu jeho organizace. A pak se do Ostravy sjede smečka studentů a divadelníků, kteří jejich inscenace zahrnou často velmi ostrou kritikou. (To, že ti samí lidé jedním dechem vynášejí do nebes Arénu a Bezruče, věci asi moc nepomůže, troufám si odhadnout – i když nahlas to samozřejmě nikdo neřekne). Tahle situace se v posledních letech opakovala, a právě letos byl kvalitativní rozdíl mezi inscenacemi obou malých ostravských divadel a NDM doslova křiklavý.
Jenže co s tím? Naštvané herce můžeme chápat, jenže málo platné: vyčítat publiku, že se mu moje inscenace nelíbí, je poněkud dětinské. A nápad zrušit festival nemá daleko k trucovitému sebepoškozování. Na vzniku fenoménu „ostravské divadlo“ se rozhodující měrou podílel právě OST-RA-VAR; kdyby skončil, NDM by si dost možná ušetřilo pár nepříjemných kritických slov, zcela jistě by však sobě i celému ostravskému divadlu nesmírně uškodilo. Zdaleka přece nejde jen o příslovečné hlasy v anketě Světa a divadla. Podstatné je, že díky OST-RA-VARu má o zdejším divadle velmi slušné povědomí celá jedna generace kritiků, teatrologů a dramaturgů.
Nikdy jsem nechápal lidi, kteří kolem sebe šíří umělý dojem, že jsou důležitější než divadlo, na které chodí; stejně jako jsem nikdy nechápal divadelníky, kteří nesnesou kritiku - i pokud je argumentovaná a vedená slušně, ostatně jiný způsob pro mě přijatelný není. Toto vzájemné pnutí mezi návštěvníky a divadelníky bohužel cítím každoročně, když na Ost-ra-var přijedu. Není pojmenované, otevřeně se o něm nemluví, bublá někde "vespod" a o to horší má důsledky. Přitom je to úplně zbytečné. Je opravdu tak těžké si společně sednout a tyhle problémy, které na jednotlivých ročnících vyvstávají, akumulují se, a letos v případě NDM zřejmě dosáhly vrcholu, si slušně vyříkat? Není přílišný luxus si za stavu současné kulturní politiky našeho státu zevnitř a vlastní hloupostí zlikvidovat takto výjimečný festival?
OdpovědětVymazatVěřím, že současné vedení Národního divadla moravskoslezského je dostatečně velkorysé a sebevědomé na to, aby jeden ročník festivalu Ost-ra-var, kteý hlavnímu organizátoru, NDM, nepřinesl vavříny, nebyl zároveň ročníkem posledním. Jako všude, i na divadle jsou léta chudobná i tučná, a co nebylo letos, bude příště. A zase budou ostravvští rádi, že se špička divadelní krituiky a vědy, ale i budoucí teatrologové přijedou do Ostravy učit, jak se dělá dobré divadlo (ostatně tahle výkuka pokračuje i navzdory současnému propadu NDM, který je zcela jistě jen přechodný.
OdpovědětVymazatPohled zevnitř: Ano, hereckému souboru bouchly saze. A mě málem na Baladě pro banditu už také. Publiku se může inscenace nelíbit. A má na to právo. Problém je, že když mám okřikovat studenty (doufám, že "1. ročníku div. vědy") po uvodních slovech Eržiky "Zabili, zabili...", kteří za mnou v řadě prskají smíchy a inscenace má za sebou několik úvodních vteřin, když je okřikuji i v druhé půlce, aby se nebavili nahlas - už hodnotili nulovou režii a celé představení - a do třetice - sedět vedle mě člověk, který Nikolovi Šuhajovi před smrtí do tiché scény pustil z mobilu melodii z Balady, tak snad vstanu a vyvedu ho ze sálu. Je to skvělý pocit, že takto mohu i já vychovávat novou generaci divadelních teoretiků. Kteří ruší platící diváky. Rozbory, které se pak zabývají tím, že příběh byl potlačen jsou pochopitelné, ale ne v okamžiku, kdy herci v sebeobraně některé scény rychle "projedou", zcivilní, nebo znejistí a emoci naopak "přepálí", hlavně ať to už mají na festivalu za sebou. To mohu vidět a rozčilovat se nad tím jen proto, že inscenaci znám z jiných repríz. Představení se hraje vyprodané dva roky (Myron má necelých 700 míst), prostor Myronu tedy zřejmě zvládlo, hlediště občas aplauduje ve stoje (Milan Uhde byl toho přímým svědkem a to nebyl na premiéře). Publikum nepodceňujeme, dává nám najevo, co si myslí, už tím, že se dostaví a zaplatí za lístek. A to i v konkurenci skvělých divadel Arény a Bezručů. Ke všemu Myron zrovna neposkytuje pocit zlatých lóží a nablýskané společenské události. A nesrovnámejme ostravské diváky s konzumním publikem televizních seriálů, spíše s publikem, které i do kina buď na něco prostě chodí nebo nechodí a proč. Navíc jsme snad během let prokázali, že mu neservírujeme vždy jen líbivou dramaturgii. Pokládáme si spíš otázku, proč i pro nás vypadá inscenace s festivalovým publikem, a bohužel často i herecky, jinak. Naše chyba? Určitě se nám ne vše povede, někdy představení zabije scéna, režie, dramaturgie, kostýmy nebo špatná hudba nebo herci, kteří znejistí, nebo opilí divák. Ale dostavte se během roku, nebo na premiéry, zveme všechny, a možná některé inscenace ani nepoznáte. Nevadí nám kritické rozborory na seminářích, stejně už tam chodím s Markem Pivovarem sama, režiséři a herci to odmítají (včetně uměleckého vedení Arény, kteří k tomu vůbec nemají důvod). Naši herci ale nechtějí být nadále pokusnými králíky festivalového publika a to věřte, zkousli během let festivalů ledacos. Uvidíme, zda se emoce uklidní, ale tato otázka nad smyslem festivalu, když kritici nepřijedou během roku a studenti se mají na hercích "z kamenného divadla" učit "kritiku", ta se podle všeho pro náš soubor dávno vyčerpala. Možná by festival měla organizačně přebrat Aréna a Bezruči. Nezávidíme malým divadlům jejich úspěch, soubor Národního se jen tohoto divadelního maratonu už nechce účastnit. Dveře pro kritiky ale přece zůstavají otevřené. Kéž by přijeli, nejbliží premiéry konec ledna v režii Janky Ryšánek a začátek února Rastislav Ballek a jeho Macbeth.Tato otázka nevznikla s Tristanem a Isoldou. Leží na stole pět a více let.
OdpovědětVymazatKlára Špičková
Omlouvám se za překlepy "mně", "opilý divák", "nejbližší" aj. spěchám na vlak a ještě jsem stále emočně naladěna... K.Špičková
OdpovědětVymazatTo mě mrzí, Kláro. Jen pro jistotu: určitě to byli zrovna studenti divadelní vědy? Na Ost-ra-var přece jezdí i studenti řady praktických oborů. Tak abychom zbytečně nerozdmýchávali emoce... :-)
OdpovědětVymazatByla jsem na onom pátečním Tristanovi a Isoldě....Je pravda, že reakce, především studentů, byly opravdu přehnané....Přesto některé prvky samotné inscenace byly opravdu směšné, ne však tak vtipné, abych si natrhla bránici. Omladina se bavila prakticky každou následující replikou, což přičítám davové psychóze, síle kolektivu, ve které se vždy směje o trochu snadněji. Mladé studenty bych vyfackovala, NDM poprosila, aby se nečílilo a zapomnělo na neblahé diváky. Má-li totiž česká divadelní scéna přijít o festival typu OST-RA-VAR, nezachrání onu aktuální ostravskou tranzitní, a tím i kulturní, dostupnost ani RegioJet s koláčem za 9 Kč.
OdpovědětVymazatMichalko, nechcem Ťa chytať za slovíčka, ale pozor na to generalizovanie - "Jen pro jistotu: určitě to byli zrovna studenti divadelní vědy? Na Ost-ra-var přece jezdí i studenti řady praktických oborů." Nemyslím si, že študenti praktických odborov by boli väčší/menší "divácki hulváti" ako študenti divadelnej vedy. Vlastne si myslím, že vôbec nie je dôležité, z akej školy boli atd. Ale skôr to potvrdzuje, že sa vytrácajú spôsoby a adekvátne správanie nielen v divadle, bez ohľadu na vek, vzdelanie, spoločenské postavenie, rasu, región, atd.
OdpovědětVymazatInak napriek tomu, že som festival musela vynechať súhlasím plne s Vladimírovým príspevkom. Ak by sa mal festival zrušiť len kvôli tomu, kto sa komu smeje (nechcem zľahčovať), považovala by som to za veľmi nešťastný a príliš malicherný argument, ktorý si to podujatie nezaslúži!
Domnívám se, že zrušením OST-RA-VARu by se nic nevyřešilo. ("To, že by zmizel z divadelní mapy jeden z divadelních divadelních svátků u nás, který přes nepřízeň vnějších okolností stále drží vysokou organizační úroveň" opakovat nemusím). Konec OST-RA-VARu by ovšem znamenal jedinou věc - jak fatálně v českém, skutečně drobné prostředí , absentuje jakákoliv schopnost otevřeně komunikovat. Bylo to právě NDM, které měl ten skvělý nápad prezentovat ostravské divadlo jako celek - tedy otevřít ho. Pokud by se OST-RA-VAR zrušil znamenalo by to hermetické uzavření prostředí (Ostrava je jak známo v atlasu ČR celý rok), nicméně by tím ztratilo část svého kouzla.A jednu na konec. Při nejmenším je podivné, že některé inscenace NDM uvedené v minulých letech na jeho scénách vyvolávaly nemálo vyhrocené ohlasy, které oscilovaly mezi totálním odmítnutím a nebo až nekriticky nadšeným přijetím (za sebe bych zmínil z nedávných ročníků Hedu nebo Její pastorkyni, které pro mě znamenaly skutečný vrchol programu; konec konců Smrtihlav letos také neměl jednostranně odmítavé reakce).
OdpovědětVymazatTos mě nepochopila, já s Tebou naprosto souhlasím - ale v Ostravě se používá takové démonické označení "student divadelní vědy" pro všechny studenty jakéhokoliv oboru, mám dojem. :-)
OdpovědětVymazatAd Smrtihlav: přesně tak a já se konečně (aspoň tudy) přidám k na debatě osamocenému
OdpovědětVymazatDrozdovi. Za mě to byl ve druhé polovině silný emotivní zážitek, kterým
jsem se nechala unést.
Kláro, souhlas s tím, co píšete.
Taky mě štvali nahlas se bavící lidé (ostatně jedna nejmenovaná
studentka právě v NDM obešla půl galerie, aby právě pár takových sjela), o zvuku mobilu nemluvě. Na druhou sranu bych se o trochu víc smířila s tím, že je to festival.
Za sebe (ale mohla jsem jen sedět "líp") jsem neměla na Tristanovi pocit, že by se lidé smáli hercům, ale - a omlouvám se tady za upřímnost - tomu, co museli s vážnou tváří (u)hrát. Protože dialog: "Vždy mě lákali starší muži." - "Já tě musím zabít, dívko!" (parafrázuji) prostě nelze udělat neparodicky, to ten text neumožňuje. (O scéně a dalších problémech této konkrétní inscenace nemluvě, ale to teď není předmětem diskuse...)
Zkusila bych pominout (do značné míry pochopitelné) emoce, vzít si z kritik to relevantní a zcela oprávněně se vykašlat na zbytné výkřiky (a la "To, že ti samí lidé jedním dechem vynášejí do nebes Arénu a Bezruče,
věci asi moc nepomůže, troufám si odhadnout – i když nahlas to
samozřejmě nikdo neřekne", abych nechodila moc daleko) a... zvážit, nakolik by mělo smysl razantně poupravit podobu diskusí (např. každé divadlo nominuje samo jednu inscenaci, o níž promluví řečníci a a další se okomentují již v rámci diskuse a shrne se celkový dojem z dramaturgické koncepce toho kterého divadla pro festival), případně nakolik je nutná půlstrana nicneříkajících výkřiků ve Zpravodaji, místo kterých by tam mohla být ještě jedna, směle kratší, recenze, aby tištěné názory byly minimálně dva. A rušit Ostravar by, jak naštěstí zaznělo přímo na konci poslední diskuse, byla jednoduše škoda.
Milá Kláro,
OdpovědětVymazatneměla by ses pouštět do hodnocení účasti kohokoliv na
kritických debatách a už vůbec ne spekulovat o důvodech neúčasti. Arénu debaty
vždy zajímaly a budou zajímat, ať už tam budu já, Tomáš Vůjtek, paní ředitelka
nebo kdokoliv ze souboru. Podotýkám, že letos paní ředitelka byla na každé
debatě, a tudíž máme o nich přesnou zprávu.
Zrušení Ostravaru pokládám za pitomost (na předminulém
ročníku nám podobně festivalové publikum zrušilo Hamleta a ani nás nenapadlo
uvažovat o odstoupení z festivalu, naopak jsme reakce vzali vážně a udělali na
jejich základě změny, které nakonec byly ku prospěchu představení), souhlasím v
tomto bodě s Vladimírem Mikulkou, že přes všechny excesy v průběhu těch 17 let
se smysl festivalu naplnil a naplňuje. Ostravské divadlo je díky festivalu dnes
už chápáno jako fenomén a má dobrou pověst. Jako celek!!!
Nicméně chápu, že sprostota a schválnosti v hledišti
jsou neakceptovatelné. V tom jsme s vámi zcela solidární.
Ivan Krejčí
OSTRAVAR se zrušit nesmí, to je hloupost - jde o fenomén, který dotváří jedinečnou atmosféru ostravského divadelního světa. Ovšem - sama jsem na vlastní kůži zažila aroganci studentů, kteří - aniž by si své názory utřídili, okamžitě je ventilovali do okolí - a to ihned během vycházení z hlediště a řádně nahlas, aby každý věděl... Nechtěli vyvolat rozhovor, jen chrlili zlo, to mě nezajímá - a proč by taky mělo? To jsou jen mindráky a zášť, snaha ukázat se jako člověk, co má moc soudit. Pro herce je to nelehká intimní věc, pro zbytek tvůrčího týmu to jsou přinejmenším dva a více měsíců práce, nejde o to zrušit kritiku, ale nechť je prováděna ne urážlivě - i to by se mělo na školách učit.
OdpovědětVymazatBudoucím lékařům se přednáší etika jejich profese, třeba by se studentům teatrologie na to téma taky mohlo něco říct. :-) Co na tyhle stížnosti jejich pedagogové?
OdpovědětVymazatSouhlasím se všemi, kteří zmínili možnost ovlivnění chování části publika na Ost-ra-varu akcentem na elementární slušnost v hledišti - ale zároveň podtrhuji, že spontánní reakce na dění na jevišti patří k právu diváka, kteý si zaplatil vstupenku a chce dostat protihodnotu. Pravda, festivalové publikum, alespoň ta jeho část složená ze studentů a kritiků, by mohla nechat emoce stranou a dát průchod argumentům v rozpravě...
OdpovědětVymazatCo se úrovně inscenací NDM týká, také se připopjuji k ocenění Smrtihlava - i když mne první půle dost nudila, ve druhé části jsem byl místy doslova stržen výkonem Jana Fišara a Igora Orozoviče. A také téma se objevilo v jasných konturách, a je etále velmi současné - rodiče, kteří svým dětem ničí životy jsou totiž věční a najdeme je v každém režimu.
Milý Ivane,
OdpovědětVymazatjsme na počátku, zřejmě žhavé debaty, která se nicméně mě osobně už týkat nebude - za sebe ráda představím na příštím festivalu inscenaci Macbeth v Ballekově režii, s níž se s Ostravou loučím. Navíc tuším, že bude velmi "festivalová". Herci Ndm však o neúčasti, nikoliv zrušení festivalu, chtějí hlasovat. Bude na Gáborovi, Klimszovi, Pivovarovi a Dádě Radové, aby je přesvědčili o opaku. A samozřejmě na vás. Tvrdí, že i oni mají svá práva účast odmítnout. Jako to udělalo Divadlo loutek. Před několika lety na schůzi vedení všech ostravských divadel ses ani ty nevyjadřoval pro jeho pokračování. Jsem ráda, že jsi změnil názor. Stejně ti blahopřeji k tomu, že jsi podle reakcí publika na festivalu předělal Hamleta. Nám to čtyřsouborový provoz neumožňuje - předělat Tristana - hlavně bychom museli zrušit Bazikovu scénu, Januszovu dramatizaci, přerežírovat to, přesvítit a vyházet hudbu. Píši jen zjitřený postřeh ze souboru. Fakt, že na seminářích chybí pravidelně režiséři a umělečtí šéfové, ať se jednalo dříve o Františáka, Šimáka, Klimszu, teď Gábora, nebo tebe, Vůjtka ad. je FAKT, nic jiného. Důvody ať řekne každý sám za sebe, budou různé a nejsem jejich mluvčí, vím, že Vůjtek zo zabalil ve chvíli, kdy se dozvěděl, že Albee je špatný dramatik. A jsem ráda, že uměleckému vedení Arény přetlumočí vše paní ředitelka. Nesnižuji však úroveň seminářů, to v mém příspěvku nebylo. Ve chvílích, kdy se staří "bardi" v čele s paní Ptáčkovou přestanou předvádět a obveselovat publikum, tam padají podnětné věci. Pro nás podnětné přestávají být v okamžiku, kdy víme, že se inscenace na festivalu "sypala", což je naše chyba, a že je zbytečné ji obhajovat. Naše "křivdy" zhojí pravidelně úspěch zkušebny Ndm, ať tam uvádíme cokoliv. Nechceme s vaničkou vylévat i dítě. Proto asi začne vášnivá debata nad podobou festivalu, účasti Ndm na něm, kterou jsme právě otevřeli. Souhlasím rozhodně s tím, že díky Ostravaru se Ostrava dostala do divadelního povědomí. Dokázat, aby díky kvalitám Ostravy jezdili kritici do Ostravy i během roku, se ale nenaplnila. Naopak. Všichni "to uvidí" přece na Ostravaru a to je problém, který v onom divadelním maratonu v rámci "kamenného divadla" vadí našim hercům nejvíc. Chápu, že pro účastníky festivalu jsou to malicherné důvody. Rozumím ale oběma stranám.
S pozdravem Klára
Jako studentka divadelní vědy musím přiznat, že mě výtky
OdpovědětVymazatsměrem k chování divákům (konkrétně k těm z řad studentů teatrologie)
dost překvapují. Pokud můžu mluvit za sebe a spolužáky, jsme to velmi často
právě my, kdo se ohrazuje proti nevhodnému chování v divadlech. Dalo by se spočítat na
prstech ruky, kdy během posledního roku při představení někomu z řad „běžných“
diváků nezazvonil telefon, nebyla jsem rušena hovorem či šepotem nebo ještě hůř
– chrápáním. Výjimkou bohužel nebyl ani letošní OST-RA-VAR.
Proto povrchní odsuzování studentů divadelní vědy ze strany Kláry Špičákové považuji
za součást jejího „emočního naladění“ po skončení festivalu a s ním souvisejících
kritických rozborů na seminářích.
Ještě se dodatečně omlouvám za překlep v příjmení.
OdpovědětVymazatnezbývá mi, než to znovu zkusit s tou samou mantrou: „rozumím, ale…“
OdpovědětVymazatObávám se, že se tu směšují dvě ne úplně srovnatelné věci (i když se třeba někdy překrývají). Pokud se někdo baví nahlas v průběhu představení nebo dokonce schválně pouští hudbu z mobilu, je to pitomec a opravdu by si zasloužil být vyveden za ucho. Ale nezdá se mi šťastné tyhle jednotlivosti zobecňovat
nebo je vydávat za jakýsi typický znak studentů teatrologie – na premiéře Šedých sedmdesátých za mnou seděl Vlastimil Harapes a celou druhou polovinu představení cosi polohlasem vykládal Soně Červené. Má smysl z toho vyvozovat obecné závěry? Něco principiálně jiného je, když se publikum směje výstupům, které tvůrci považují za zcela vážné. Pro herce to musí být strašné, jenže takové je riziko podnikání - je nesmysl vyčítat divákům, že se jim mé počínání zdá směšné. A s tím souvisí další problém. Pokud se festivalová představení opakovaně nedaří, je to opravdu otázka spíš pro divadlo než pro diváky. Ti rozhodně do Ostravy nepřijíždějí nějak nepřátelsky naladění, právě naopak, a pokud mohu posoudit, jsou publikem více než vstřícným. Jenže nezvykle kritickým
vůči tomu, co by bylo možné označit jako „divácky vděčné kusy“. Což je koneckonců typickým festivalovým jevem, zdaleka to neplatí jen pro Ostravar.
O něco méně rozumím opakované stížnosti, že „herci nechtějí být pokusnými králíky festivalového publika“. Co tím vlastně myslíš? Více bych tomu tvrzení rozuměl, kdyby se vztahovalo na festivalové debaty – jenže tam poslední dobou diskutují téměř výhradně pedagogové a kritici, tedy právě ti, které jedním
dechem vyzýváš, aby jezdili v průběhu roku. Nebo máte na mysli Zpravodaj? Tam opravdu píšou studenti, kteří se „učí kritiku“ ale nezdá se mi, že by psali něco zásadně odlišného, než co říkali jejich starší kolegové na diskusi.
A konečně: samozřejmě že je možné Ostravar zrušit s tím, že neplní původní ideu, že studenti budou tváří v tvář hercům říkat a obhajovat své názory na představení. Opravdu neplní, herci na diskuse nechodí a kritiky jim spíš lezou na nervy nebo jim připadají hloupé. Což je, je obávám se, naprosto normální
stav od chvíle, kdy se kritika začala pěstovat. Představa, že divadelníci a kritici jsou na jedné lodi a nějak si všechno přátelsky vyříkají a pak si padnou do náruče, je krásná, ale naivní. Troufám si tvrdit, že skutečnou podstatou Ostravaru je to, že se ostravské divadlo jako celek předvede nezvykle
širokému odbornému publiku. Už jsem to tu psal: vznik fenoménu, označovaného jako „ostravské divadlo“ je do značné míry zásluhou festivalu, zcela nezávisle na tom, co se řekne na diskusích a jestli se někdo posmívá konkrétním představením. Důležité je, že celá generace teatrologů, damáků, jamáků a všmáků ostravská divadla zná a získala o nich povědomí.
Myslím, že jsme se ocitli v naprosto klasické situaci, kdy proti sobě stojí dobře viditelné, snadno popsatelné negativum, a špatně uchopitelné, neurčitě rozprostřené pozitivum (třebaže vposledku mnohonásobně větší). Tento nepoměr umí vyhrávat volby a není divu, že má takovou sílu i ve sporu „NDM vs.
festivalové publikum.“ To však nic nemění na tom, že zrušení festivalu by bylo nenahraditelná ztrátou především pro ostravské divadlo jako takové. Včetně samotného NDM.
Letos jsem na Ostravaru nebyl, ale tyhle debaty, co vím, se vedly vždycky a části ostravských divadelníků pil festival vždycky krev. Je tomu rozumět - na jednu stranu jde (a jak také u festivalu, zvláště studentského, také jinak?!) hlavně o mejdan, navíc bych neřekl, že nějak zvýšil zájem kritiků o Ostravu co takovou - ano, mluví se o "fenoménu ostravského divadla", ale zato neplatí, že by kritici nějak zvlášť do O. jezdili během roku - i proto, že "to přece uvidí na Ostravaru".
OdpovědětVymazatJe taky pravda, že poslouchat na seminářích arogantní studenty v kocovině nebo jejich střízlivé, zato však již zhusta senilní pedagogy není asi vždy zcela přínosné, přesto si však myslím, že jde často - a to není specificky ostravský problém - o nechuť poslouchat kritiku (ne ve významu disciplíny, ale jako negativní hodnocení vlastní práce)- Dokud se hovoří o "ostravském herectví", "centru na perfierii" a "indsutriální energii", je všechno v pořádku, když přijde na řadu "šmíra", "nulová dramaturgie" nebo "absence režie", je oheň - pochopitelně - na střeše.
Dodejme, že zatímco Aréna a Bezruči se vždycky prezentují výběrem z inscenací, NDM dává do hry poctivě všechno - včetně inscenací totáně nezvládnutých (má je každé divadlo) či vysloveně konzumních (má je každé velké divadlo) - možná je tady ten kámen úrazu.
Jnže právě ti, o kterých se mluví, dostávají lístky za nula nula nic nebo za malý poplatek, tedy výrazně pod cenou...
OdpovědětVymazatMalá technická na okraj: pokud se tu řeší to zvonění mobilu během Balady pro
OdpovědětVymazatbanditu - tak ten zazněl zhruba 65letému divákovi, který seděl dvě řady
přede mnou. Rozhodně to nebyl ani student, ani pedagog, ani kritik... Jiný ostravský divák, co seděl za ním, na něj následně rádobyvtipně a familiérně zahlaholil: No tak Nikolo, vypni to! Mě osobně to nebylo moc příjemné, chápu, že mnohem víc to muselo vadit hercům.
A mám tu taky hrubky, olouvám se...
OdpovědětVymazatVůbec se nedivím některým členům NDM, že by chtěli festival zrušit. Bylo mi neskutečně líto jejich energie a současně neskutečně stydno za tu spoustu ignorace kolem. Myslím, že kritika je přirozená a sami tvůrci a herci vědí moc dobře, co je špatně a nebrání se kritice jako takové, ale chtějí důstojně odehrát představení. Chování, jaké jsem zažila letos, to nemá obdoby. Pro mě teda Ostravar skončil a už se určitě účastnit nebudu, protože tak negativní atmosféru v hledišti nechci zažít. Ať je představení jakékoli, slušné chování by mělo být základem, což není..bohužel..A na závěr mám dotaz na zdejší diskutující divadlení kritiky. Můžete mi někdo
OdpovědětVymazatprosím vysvětlit, jak můžete srovnávat a házet do jenoho pytle inscenace
komorních divadel a velké scény, jakou je NDM? Toto by podle mě neměl být festival o srovnávání, adoraci a potápění, ale pestrá přehlídka ostravské divadelní tvorby a dskuze o ní. Což opět není..a pokud se bude srovnávat nesrovnatelné, ani nebude. Nikdo se pak nemůže divit nechuti se něčeho takového účastnit. Loutkové divadlo udělalo rozumnou věc..
Jestli Ostravar bude nebo nebude nezáleží na rozpoložení herců, ale na užitku či neužitku, který přehlídka pro divadla má. Už jsem řekl na semináři: vznikla hlavně jako marketingový způsob, jak do Ostravy přilákat kritiky (a je ostuda kritiků, že to tak muselo být), změna termínu nastala v souvislosti s uzavíráním anket a cen na přelomu roku. Až na druhém místě byla snaha něco se o sobě dozvědět, přesto jsem bral semináře vážně a snažil se ostravským divadelníkům říct to, co se říká jen mezi přáteli, a to je nepřikrášlený názor na věc! Je na nich, jak s ním naloží, marketingově to však letos NDM prostě nepomohlo.
OdpovědětVymazatNemyslím, že má Vojtěch Varyš v odsudku seminářů pravdu: opilé ani arogantní studenty tu běžně nevídám, senilitu nás starších nemohu posuzovat, ale i z té bychom měli být usvědčeni na místě a věcně přítomnými, nikoli jaksi na dálku.
Že by pedagogové měli své kritiky učit řemeslu, do kterého patří i profesionální chování v divadle, si myslím také - profesionál se nemá předvádět v hledišti ani ve foyeru, všechno si má vyřídit na semináři nebo recenzí. Stejně tak profesionální herec si ale nemá co stěžovat na jakékoli diváky, to zase patří k jeho řemeslu - on si to s diváky zase má vyříkat pořádnou inscenací. A takové letos NDM s jedinou částečnou výjimkou v očích festivalového publika nenabídlo. Na seminářích jsme myslím jasně řekli, proč tomu podle nás tak je: šéf činohry a režisér Peter Gábor to prostě vede špatně! Jestli je to pravda, a co s tím udělat, je na vedení divadla. Mimochodem, nevšiml jsem si, že by takovou zprávu dostali od místní kritiky, bohužel.
Pokud by tedy Ostravar zanikl, resp. pokud by se ho NDM už neúčastnilo, ostravská divadla přijdou o marketingově dobrou akci, přijdou o možnost slyšet otevřené názory na to, co a jak hrají. Nic horšího se nestane - Varyšem vzpomínaný mejdan holt budou muset teatrologické katedry uspořádat jinde, nebo na něj také rezignovat. Ovšem opět si nemyslím, že má Varyš pravdu - Ostravar je dobrou školou pro ty, kteří se něco naučit chtějí, a těm ostatním stejně nic nepomůže. Ostatně i Varyš sám právě na Ostravaru tak trochu začal kritickou kariéru...
Ostravar není dostihová trať, kdo lépe a rychleji doběhne, nezáleží tedy na dráze, po které běží. Je to množina artefaktů, o nichž se mluví samostatně, tedy bere se v úvahu právě jejich jedinečnost, podmínky jejich vzniku, smysl a funkce atd. Bohužel ne vždy tomu tak je, sám se divím mnohému způsobu vyjadřování a (ne)argumentace, ale problém není v nesouměřitelnosti produkcí, není z tohoto hlediska systémový.
OdpovědětVymazatDovolte mi, prosím, krátký příspěvek. NA Ostravaru jsem letos nebyla, nevím, co se tam dělo. Pochopila jsem však z textu, že došlo, mimo jiné, k hlasitému výsměchu jedné z inscenací. V životě jsem viděla určitý počet velmi, velmi špatných divadelních kusů. Jelikož mám divadlo ráda a vážím si práce svých kolegů, ať v tanci nebo v činohře, nenapadlo mě NIKDY dávat svůj nesouhlas najevo hlasitým smíchem. Cítila jsem trapnost, stud, zlost, že kdosi (režisér, choreograf, herec, scénárista... dosaďte co chcete) nedělá svou práci dobře a staví tím zbytek týmu i diváka do nezáviděníhodné situace. Mám pocit, že smích v neadekvátních momentech, ať už je inscenace špatná nebo není, je reakcí zlou, je reakcí, jejímž cílem je shodit interpreta či inscenaci, dát všem na jevišti svůj názor "vyžrat". Kdybych takovou situaci zažila, zřejmě bych také neměla chuť podobného podniku se účastnit. A jsem přesvědčena, že člověk, který je původcem takového výsměchu, nemá skutečný vztah k divadlu, pouze touží ukrást svých pár minut slávy. Možná také proto, že sám nemá odvahu dát svou kůži na trh přímo na jevišti.
OdpovědětVymazatDěkuji za odpověď..
OdpovědětVymazatAbychom se nebavili pořád o nějakých anonymních druhých: sám jsem byl mezi těmi, kteří se na Tristanovi pochechtávali. Protože ta inscenace byla opravdu směšná. Takže to nebyl smích "v neadekvátních momentech", ale smích v momentech velmi adekvátních (bohužel). A vyčítat něco takového publiku je absurdní.
OdpovědětVymazatAle pro jistotu: redukovat problém Ostravaru nebo situaci, ve které se nachází NDM, na jednu inscenaci (nebo dokonce na její festivalové představení) se mi zdá hodně nešťastné a zavádějící
Smutné je především to, že se "rozborový seminář" změnil na prapodivnou kriticko - masturbační party, kde se člověk málo kdy dozví jaké to vlastně bylo..Plejáda osobních exhibic, vzpomínek, vizí bez jakéhokoli kontextu se shlédnutou inscenací.Nedivím se že herci na semináře nechodí.Jsou i jiné způsoby jak se nechat připravit o sebevědomí.Odpusťte mi v tomto případě přirovnání: NÁZOR JE JAKO ZADEK, KAŽDÝ MÁME NĚJAKÝ.Jen si nejsem jist zda se na ty zadky chce ještě někdo dívat... Jan Vlas.
OdpovědětVymazatLetos se samozřejmě opět vynořila skladba skutečně obskurních výkonů - ale jako vždy, tomu se asi nelze vyhnout. Skoro to začíná vypadat, že se zde řada lidí přeje, aby byla před každým OST-RA-VARem provedena nějaká selekce z lepších studentů na každém ústavu. Ale kdo by je selektoval a kdo by potom na festival jezdil? Myslím, že udělat z divadelní přehlídky (se vším co k ní patří!) akci podobnou nějaké akademické konferenci by byla za prvé nuda, za druhé absolutně nepřínosné. Za třetí, co studenty otrká když ne precizování schopnosti úvahy strukturovat? A za čtvrté, k čemu by potom bylo samo divadlo? Byl to skvělý nápad organizátorů, aby bylo možné alespoň někde konfrontovat různé generační pohledy na jeden konkrétní fenomén. Chybu nesou studenti, pedagogové nebo "celý systém českého, evropského atd. školství", že někdo místo promptního komentáře předvede naivistický rozbor z Mateřídoušky? Osobním půtkám mezi kritiky se taky nelze vyhnout - mezi jednotlivci i pracovišti jsou mnohdy velká pnutí. Když je tedy nemožné je sjednotit, jak z toho vytvořit přednost?
OdpovědětVymazatJen pro upřesnění: Aréna vždy hraje na festivalu kompletní produkci od posledního festivalu, takže o výběru nemůže být řeč. Není tedy pravda, navzdory opakovanému tvrzení, že provádíme jakýsi reprezentativní výběr:-)
OdpovědětVymazatProsím paní nebo slečnu Johanu, aby se podepsala celým jménem. Jsme rádi, když diskutujete, ale anonymní příspěvky vítané nejsou a budeme je mazat.
OdpovědětVymazatŘekla bych, že ostravští divadelníci tuší, ne-li ví, kdo je Johana...
OdpovědětVymazatPřijde mi, že se v některých komentářích objevuje drobný úšklebek nad možností si o daných věcech otevřeně pohovořit a chybně se zaměňuje slušnost za naivitu. Stále věřím, že to možné je. Co takhle na příštím ročníku - v jehož konání pevně doufám - obětovat jeden seminář a uspořádat namísto toho otevřenou debatu pro účastníky "obou stran" (teď nemám na mysli panelovou diskuzi jen s několika vybranými "zástupci") a pohovořit o současném stavu/smyslu festivalu? Byl by o to zájem? Berte to jako návrh jedné z možností.
OdpovědětVymazatMichale, zrovna tohle byla reprezentace DAMU.
OdpovědětVymazatVážená paní Špičková, doufám, že se nemýlím, ale asi jsem jeden z účastníků, kterého jste okřikovala (zadní část hlediště vpravo?). Ohrazuji se proti tomu, že bych vyprsknul smíchy. Zasmál jsem se. Zasmál jsem se, protože šlo o třetí inscenaci Petera Gábora, kterou jsem na Ostravaru viděl a už její úvod vykazoval podobné znaky, kvůli kterým byla pro mne, mé přátele i odbornou kritiku jeho představení obtížně stravitelná. Ano, byla to reakce spontánní, ale rozhodně nebyla myšlena výsměšně. Na to se na mě někdo otočil a mnohem hlasitěji začal nadávat: "Držte huby!" Podobně vulgární dotyčná byla, když ke konci druhé poloviny okřikovala mého kamaráda, který potichu něco sděloval člověku po své pravici. Mezi těmito, asi hodinu a půl od sebe vzdálenými incidenty, k ničemu nedošlo. Jakkoliv si nemohu být jist, kdo nás opravdu okřikoval, zeptám se, co považujete za větší prohřešek? To, že se divák nesměje na místech, která jste pro něj určili, nebo sprosté polohlasné okřikování taktéž během probíhajícího představení?
OdpovědětVymazatPřed DAMU jsem vystudoval herectví a věřte mi, že jsem v podobné situaci jako herci v Baladě či Tristanovi nejednou byl. Vytvořil jsem představení v němž jsem jako režisér selhal a vyplodil nekoukatelnou věc. I tam jsem se musel popasovat s tím, že se diváci smějí na místech, která jsem jako vtipná nezamýšlel. Vždycky jsem se z toho snažil vyvodit osobní odpovědnost a ne to házet na nekompetentnost či zlomyslnost publika. Kdo nemá divadlo rád, tak do něj nechodí. Argument, že na to chodí lidi a tleskají vestoje považuji za irelevantní. Pokud je pro Vás divácký úspěch jedinou bernou mincí, opravdu asi nemá smysl pořádat festival primárně pro odbornou veřejnost.
Doufám, že se nakonec emoce opravdu uklidní a další ročník Ostravaru bude a bude s Vaší účastí. Nic není černobílé, u Bezručů i v Aréně jsem viděl inscenace, ze kterých mi bylo smutno a oproti tomu Slož mě něžně pro mě zůstává velmi milou vzpomínkou. Pevně doufám, že se příští rok opět sejdeme v Ostravě. Kdyby ne, byla by to obrovská škoda nejen pro ostravské, ale i pro celé české divadlo.
Pro pořádek: komentář podepsaný "Johana" (který zmiňuje VJ) jsme smazali. Děláme to tak vždy, když se dotyčný ani po výzvě nepodepíše celým jménem.
OdpovědětVymazat