Švejda: Simply Clever (Športniki)

Športniki i v nejnovější, třetí inscenaci Simply Clever pokračují ve svém stylu: lehká, svižná zábava, která v závěru zvážní, sledujíc „hlubší cíl“; symbióza činoherních, hudebních a loutkářských čísel; všudypřítomný intertextuální humor.
Až zde jsem si uvědomil, jak moc je humor Športniků postaven na různých odkazech, citacích a parodiích. Přístup je to poněkud dvojsečný: soubor tím nabízí docela intenzivní komentář k dnešní době, k jeho různým fenoménům (sportovní fanouškovské fach-idiotství, jalovost soutěží typu MISS, podezřelost pop-kulturních charitativních akcí apod.), jinými slovy: předvádí, co na současné společnosti jaksi „nemusí“; na druhé straně: ta intertextuální síť je poněkud nevyvážená, soubor se opírá do všeho, co mu přijde pod ruku a člověk si pak říká: stojí některé věci opravdu za to, aby jim byla vůbec věnovaná pozornost?; a především: je velice snadné se v ní zaplést, stačí být jen trochu „out“ a ztratíte přehled, o čem se hraje.

Činoherní a hudební čísla jsou prakticky zrovnoprávněná; víc než Divadlo DNO mi tu jako vzor naskakovalo Divadlo Sklep se svými Muzikály, Chemikály apod. Loutkářská čísla oproti předchozímu Gagarinovi zaostávají: menší četností i vynalézavostí (pokud bychom nechtěli hovořit přímo o odvozenosti - viz masa plošných loutek s klapajícími ústy či systém za sebou stojících, postupně odstraňovaných desek - zadních prospektů.)
Pojítkem vícežánrového pásma je  road-movie: mladík z „Buranova“ se vydává rozkodrcanou škodovkou na cestu (za soutěží „Česko hledá smysl života“) a během jízdy přibírá několik „modelových“ týpků (představovaných zbylými účinkujícími). Tvůrci se tu především navážejí do kvazispirituálních myslitelů (literátů) typu Paola Coelha s jejich radami na změnu přístupu k životu, obrodu lidské duše a nalezení „skutečného“ smyslu života (v sobě)... Jedinou životní jistotou – říkají Šprotniki ve ztišeném, hořkém závěru – je však smrt.
Vašíček a spol. výtečně pracují s náladami, jejich změnami a závěr Simply Clever jim vychází skutečně rozjímavě. Vybízí k zamyšlení. Pořád se mi ale zdá (a nejen zde), že té práci schází větší myšlenkový spár. Větší závažnost sdělní. Jako by ta umně vytvořená zábavná „jízda“, kde nápad stíhá nápad, tvůrcům bránila ve větší soustředěnosti na obsah. Znovu to zde musím říct (a netýká se to samozřejmě jen Športniků): autoři velice dobře zvládají „jak“, problém jim ale činí „co“.