Činoherní studio z Ústí nad Labem, tedy jeho realizační tým, je potřeba konečně zlikvidovat, rozhodli se v Ústí. Není to žádné překvapení, vždyť podobné informace už prosakují pár let, ale konečně letos na magistrátu nalezli ten správný klíč, jak to provést, tedy přes dvě zprofanovaná hesla: otevřenost a transparentnost. Ústecký kraj, otevřenost a transparentnost, toto spojení snad již není ani v kategoriích černého humoru, ale působí spíše jako trpká groteska.
Ostatně podobně směšně zní i důvod publikovaný na webu města, proč že se najednou budeme při dotacích zaklínat transparentností. Pozorují nás totiž státní orgány, neziskovky i veřejnost, tak to tedy raději budeme dělat transparentně. Vkrádá se ale otázka, jak se to dělalo v minulosti? V čem byla finanční dotace pro Činoherní studio netransparentní? Těžko říci, když to schvalovali ti samí lidé. A absurdní fraška pokračuje, když o pár řádek níže na stejném webu čteme, že grant může nejpravděpodobněji získat znovu Činoherák, protože o něj umí žádat a ostatní (asi neumí) tak budou znevýhodněni. Takže typické české „šméčko“, kde se již dopředu ví, kdo zvítězí a vy se můžete přihlásit, jen aby se neřeklo.
Ale ruku na srdce, tady přeci nejde o žádnou otevřenost, transparentnost nebo „nastavování nových průhledných procesů“ financování. Každý, alespoň průměrně inteligentní člověk musí odhalit, aniž by musel tušit, co znamená divadelní sezóna, fiskální rok, dlouhodobé strategické plánování, umělecké granty a dotace, že v poslední akci ústeckého magistrátu nejde o žádnou systémovost či férové podmínky pro dlouhodobé fungování studiového divadla, ale o ryzí účelovost. Je třeba se zbavit divadla s protivně alternativním repertoárem, který otravuje poklidný veřejný život spořádaného města Ústí a neuspokojuje kulturní zájmy těch obyvatel, kteří volají po „klasickém“ divadle, rozuměj zájmy konzervativního většinového měšťanského diváka. Bezpochyby mají na městě zjištěny přesné počty spokojených a nespokojených diváků, návštěvnost divadla, jeho společenský, sociologický, kulturní i ekonomický dopad, hodnocení jeho repertoáru, aby mohli takto s klidem označit Činoherní studio jako finanční, uměleckou i společenskou zátěž.
Jistě, čistě pragmaticky, město Ústí nad Labem má plné právo zvolit si, co bude financovat a koho bude podporovat. Má plné právo požadovat, aby divadlo, které platí, plnilo dobrou službu městu i regionu. Má plné právo vyjádřit nespokojenost se současnou situací a vypsat konkurz na nový realizační tým. Má plné právo změnit dotační a grantový systém pro financování kultury a má plné právo zřídit si činohru v rámci Severočeského divadla opery a baletu, pokud si myslí, že čtyři miliony budou stačit. Musí to však udělat, světe div se, transparentně, na rovinu, bez vytáček a postranních úmyslů. A k tomu je potřeba charakter, odvaha a otevřenost, která ale tak tragicky v české regionální i státní politice neustále chybí.
Tomáš Vokáč
Ostatně podobně směšně zní i důvod publikovaný na webu města, proč že se najednou budeme při dotacích zaklínat transparentností. Pozorují nás totiž státní orgány, neziskovky i veřejnost, tak to tedy raději budeme dělat transparentně. Vkrádá se ale otázka, jak se to dělalo v minulosti? V čem byla finanční dotace pro Činoherní studio netransparentní? Těžko říci, když to schvalovali ti samí lidé. A absurdní fraška pokračuje, když o pár řádek níže na stejném webu čteme, že grant může nejpravděpodobněji získat znovu Činoherák, protože o něj umí žádat a ostatní (asi neumí) tak budou znevýhodněni. Takže typické české „šméčko“, kde se již dopředu ví, kdo zvítězí a vy se můžete přihlásit, jen aby se neřeklo.
Ale ruku na srdce, tady přeci nejde o žádnou otevřenost, transparentnost nebo „nastavování nových průhledných procesů“ financování. Každý, alespoň průměrně inteligentní člověk musí odhalit, aniž by musel tušit, co znamená divadelní sezóna, fiskální rok, dlouhodobé strategické plánování, umělecké granty a dotace, že v poslední akci ústeckého magistrátu nejde o žádnou systémovost či férové podmínky pro dlouhodobé fungování studiového divadla, ale o ryzí účelovost. Je třeba se zbavit divadla s protivně alternativním repertoárem, který otravuje poklidný veřejný život spořádaného města Ústí a neuspokojuje kulturní zájmy těch obyvatel, kteří volají po „klasickém“ divadle, rozuměj zájmy konzervativního většinového měšťanského diváka. Bezpochyby mají na městě zjištěny přesné počty spokojených a nespokojených diváků, návštěvnost divadla, jeho společenský, sociologický, kulturní i ekonomický dopad, hodnocení jeho repertoáru, aby mohli takto s klidem označit Činoherní studio jako finanční, uměleckou i společenskou zátěž.
Jistě, čistě pragmaticky, město Ústí nad Labem má plné právo zvolit si, co bude financovat a koho bude podporovat. Má plné právo požadovat, aby divadlo, které platí, plnilo dobrou službu městu i regionu. Má plné právo vyjádřit nespokojenost se současnou situací a vypsat konkurz na nový realizační tým. Má plné právo změnit dotační a grantový systém pro financování kultury a má plné právo zřídit si činohru v rámci Severočeského divadla opery a baletu, pokud si myslí, že čtyři miliony budou stačit. Musí to však udělat, světe div se, transparentně, na rovinu, bez vytáček a postranních úmyslů. A k tomu je potřeba charakter, odvaha a otevřenost, která ale tak tragicky v české regionální i státní politice neustále chybí.
Tomáš Vokáč
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme