Geschwister Pfister konečně v Komické opeře! Aby se kabaretní trio stalo hlavní atrakcí operetní show v prestižním operním domě, který - jak se s roztomilým heslem "So ein Glück" chlubí - se loni stal nejlepší operou roku, se tak často nevidí ani v Berlíně. Clivia je rozkošně dekadentní zábava.
Kousek Nico Dostala z třicátých let oplývá šlágry tohoto typu a námětově je klasickou operetní splácaninou: nechybí hollywoodské pozlátko, několik zamilovaných dvojic a vojenský puč kdesi v Latinské Americe, zemi známé jako "Boliguay". Ve středu dění je obdivovaná filmová hvězda Clivia.
Geschwister Pfister, tedy Ursli Pfister (Christoph Martin), Toni Pfister (Tobias Bonn) a Fräulein Schneider (Andreja Schneider), jsou komická partička účinkující především na proslulé berlínské kabaretní scéně Bar jeder Vernunft. Legendu, že jde o "sourozeneckou" rodinnou firmu svého času nahlodala skutečnost, že dva z původních čtyř zakládajících sourozenců odešli, a nahradila je právě Andreja Schneider - aby zůstalo vše při starém, Toni Pfister si vzal Slečnu Schneiderovou a jsou zas jedna velká rodina. V reálu spolu mimochodem žijí Marti a Bonn.
Největším vtipem je bezpochyby skutečnost, že roli Clivie hraje a zpívá právě Christoph Marti. Nedělá to z inscenace (režie Stefan Huber) žádnou pokleslou travesti show - ostatně kdo zvládne lehce odkvétající divu lépe než pořádná vykroucenina? Pro Martiho to samozřejmě není první zkušenost tohoto typu - ostatně zahrál si už Dolly v Hello, Dolly! nebo Sylvu v Čardášové princezně.
Vynikající je Andreja Schneider coby kapitánka drsných amazonek, polovojenské ženské jednotky, která je v Komické opeře užívána přímo ďábelsky. Zatímco kapitánka zpívá a udává tempo hůlčičkou, sbor amazonek se rozdělí na dvě skupiny: v popředí jsou mladé lepé dívky v proklatě krátkých šortečkách, které hlavně hází nohama; starší sboristky pak v o něco důstojnějších, třebaže barevně sladěných kostýmech stojí opodál a projevují se zejména hlasově.
Fräulein Schneider nakonec vytvoří pár s dalším nespoutaným komickým talentem, Peterem Renzem a celé to spěje do vydařeného finále. Nechybí i mnozí další efektové - třeba orchestr není skryt v orchestřišti, ale stupňovitě rozesazen na obří otočné schodišťové konstrukci, která je ovšem odhalena až v půlce představení. Pak se s ní zato hraje fest. Je to velkolepá, precizně provedená a mimořádně vtipná záležitost. Takhle nějak bych si to měšťanské hudební divadlo představoval.
Kousek Nico Dostala z třicátých let oplývá šlágry tohoto typu a námětově je klasickou operetní splácaninou: nechybí hollywoodské pozlátko, několik zamilovaných dvojic a vojenský puč kdesi v Latinské Americe, zemi známé jako "Boliguay". Ve středu dění je obdivovaná filmová hvězda Clivia.
Geschwister Pfister, tedy Ursli Pfister (Christoph Martin), Toni Pfister (Tobias Bonn) a Fräulein Schneider (Andreja Schneider), jsou komická partička účinkující především na proslulé berlínské kabaretní scéně Bar jeder Vernunft. Legendu, že jde o "sourozeneckou" rodinnou firmu svého času nahlodala skutečnost, že dva z původních čtyř zakládajících sourozenců odešli, a nahradila je právě Andreja Schneider - aby zůstalo vše při starém, Toni Pfister si vzal Slečnu Schneiderovou a jsou zas jedna velká rodina. V reálu spolu mimochodem žijí Marti a Bonn.
Největším vtipem je bezpochyby skutečnost, že roli Clivie hraje a zpívá právě Christoph Marti. Nedělá to z inscenace (režie Stefan Huber) žádnou pokleslou travesti show - ostatně kdo zvládne lehce odkvétající divu lépe než pořádná vykroucenina? Pro Martiho to samozřejmě není první zkušenost tohoto typu - ostatně zahrál si už Dolly v Hello, Dolly! nebo Sylvu v Čardášové princezně.
Vynikající je Andreja Schneider coby kapitánka drsných amazonek, polovojenské ženské jednotky, která je v Komické opeře užívána přímo ďábelsky. Zatímco kapitánka zpívá a udává tempo hůlčičkou, sbor amazonek se rozdělí na dvě skupiny: v popředí jsou mladé lepé dívky v proklatě krátkých šortečkách, které hlavně hází nohama; starší sboristky pak v o něco důstojnějších, třebaže barevně sladěných kostýmech stojí opodál a projevují se zejména hlasově.
Fräulein Schneider nakonec vytvoří pár s dalším nespoutaným komickým talentem, Peterem Renzem a celé to spěje do vydařeného finále. Nechybí i mnozí další efektové - třeba orchestr není skryt v orchestřišti, ale stupňovitě rozesazen na obří otočné schodišťové konstrukci, která je ovšem odhalena až v půlce představení. Pak se s ní zato hraje fest. Je to velkolepá, precizně provedená a mimořádně vtipná záležitost. Takhle nějak bych si to měšťanské hudební divadlo představoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme