Na inscenacích Jana Nebeského je mimo jiné fascinující jejich otevřenost nejrůznějším interpretacím. Byv kolegy vyzván nabízím tedy polovážné nahlédnutí do toho, co se také může kritikovi honit hlavou po prvním zhlédnutí Nebeského Tartuffa Improptu! Poslyšte příběh o tom, kterak se Karel Dobrý doslova vláme na jeviště Národního divadla a jakou to podivnou, nepraktickou, zhýralou a dryáčnickou rodinku tam najde.
A kterak mu v tom pomáhá David Prachař, kamarád a parťák se kterým jsou jedna ruka (odkud? no z jiných Nebeského inscenací pochopitelně). A jak Dobrý (od všech ostatních přeci tak odlišný tím jak nehraje, jak ani nemusí hrát) pouhou svou přítomností odhaluje, pasivně zrcadlí, přetvářku a faleš těch „na prknech“ (to čtvercové minipodium uprostřed jeviště). Jak se v celé inscenaci všechno to divadlo zdůrazňuje – v řečech mimo text, v hraní „do lidí“, ve vystavených štendrech s kostýmy, v civilních odchodech ze scény a na ní atd atd. A jak David Prachař (který také stojí většinou doslova mimo hru – totiž u klavíru Milana Svobody) nakonec celý ten „jeho“ dům Karlu Dobrému dá. (Pletu se, nebo na tom darovacím glejtu opravdu byla červená hlavička ND?) A jak – last but not least – Václav Postránecký, kdo taky jiný?, který od počátku tuší zradu a od prvního vstupu na jeviště po Dobrém jde (má jeho fotku), nastolí staré pořádky tím, že Karla Dobrého prostě bohorovně odstřelí (musím zdůrazňovat víceznačnost toho slova?).
To ale není žádná divoká interpretace, to je naopak povrchní : pravi se tam prece primo "Ja jsem mu dal celý tenhle divadelní dům"
OdpovědětVymazattak díky, já už si myslel, že jsem se přeslechl.
OdpovědětVymazata vůbec: jsem možná povrchní, ale první kdo takhle nahlas řekl (nebo se pletu?)
Přiznám se, že tahle interpretace mě nenapadla, ale ze všech, které jsem dosud četla, mi připadá nejpravděpodobnější... Smířila bych se ale i s tou, kterou naznačil Vladimír Mikulka :-) Kdysi mě bavilo, takhle Nebeského inscenace dešifrovat. Člověk si to užije, protože jsou neuvěřitelně otevřené všelijakým významům, takže si v nich každý, kdo chce, může ten "svůj" příběh najít. Úplně vidím Honzu, jak se při těch výkladech potutelně směje. Ne náhodou nikdy nedal ke svojí práci žádný rozhovor - a když někdy (velmi zřídka) na nějakou otázku odpověděl, vždycky mystifikačně. V poslední době se už ani nesnažím v jeho inscenacích hledat nějakou logiku. Prostě si je užívám jako muziku a snažím se, si nic nemyslet.
OdpovědětVymazatUrčitě, to, o čem píše Jakub, se v inscenaci opakovaně připomíná. Když dojde na prodání domu, hořekuje například Kateřina Wnterová jako Orgonova manželka, že musí po šestnácti letech odejít z Národního divadla, David Prachař předtím ironicky zmiňuje výroky, které se dříve ýkaly nejčastěji jeho a a teď Karla Dobrého ("Všechno nás zblbnul, protože má to svý charisma"). A tak podobně, stěhování rodiny z domu je zkrátka přirovnáno k vyhnání z divadla. Ale osobně jsem měl pocit, že je to spíš ornament, jedna ze součástí takové té kabaretně zcizující, žertovné linie. Ale samozřejmě interpretačně je to velmi otevřená inscenace a právě to je na ní "dráždivé" (na rozdíl o d Leara, který mi přišel spíš otravný a k nějaké interpretaci mě neponoukal).
OdpovědětVymazatAni nemluvě o tom, že klasická poučka praví, že dílo ne vždy sděluje to, co se do něj domníval vložit tvůrce. Což je na věci hezké: dílo tím pádem může být chytřejší než jeho tvůrce. (A myslím to jako uznání Nebeskému).
OdpovědětVymazatno vidíš, a já u Leara měl naoapk intenzivní pocit, že se děje něco, čemu sice hned nerozumim, ale co se chci pokusit rozlousknout. tam jsem dokonce pocit vnitřního řádu inscenace měl intenzivnější než u Tartuffa. A právě proto mě třeba tak nebetyčně otravoval Walser, kde je přímočaře jasno a rozdáno po prvních deseti muinutách a pak už se nic nového nestane.
OdpovědětVymazatjinak přátelé fakt jako prima. včera jsem usínal s pocitem kdovíjak nejsem (dů)vtipný a originální. A tohle ranní rozčarování fakt docela bolí. Fńuk.
OdpovědětVymazatAle ne, já myslím, že jsi to napsal moc pěkně, Kubíčku :)
OdpovědětVymazatranní probuzení kritikovo bývá často bolestné.
OdpovědětVymazatjo, a ten titulek: myslel jsem si, že to je překlep, ale možná je to nějaká rafinovaná hra?
OdpovědětVymazatjsem prostě povrchní, blbej, neschopnej a neoriginální. ale to všichni vědí už dávno.
OdpovědětVymazat