Dejvické divadlo připravilo pro Českou televizi sitcom Čtvrtá hvězda. Herci zužitkovali své typy, v dialozích bylo možné občas zahlédnout svébytnou dejvickou (krobotovskou) poetiku. Dejvické divadlo připraví pro Českou televizi sitcom podle inscenace Dabing Street. A 17. května "vzhledem k neutuchajícímu zájmu" vystoupí ve Studiu DVA na Václavském náměstí s inscenací Ucpanej systém…
Pomyslíte si, jak to spolu souvisí, jaký to má hlubší význam a že slyším trávu růst. Ale já si namátkou vzpomenu na Bolka Polívku a jeho Manéž (s níž začínal ve druhé polovině osmdesátých let, v dobách největší divadelní popularity), na sklepácké trio Hanák – Šteindler – Vávra a jeho účast v Kopytem sem, kopytem tam – a říkám tomu výprodej. A myslím si, že až Miroslav Krobot na konci sezóny odejde z postu uměleckého šéfa Dejvického divadla, mělo by divadlo začít od znovu. Současnou značku přenechat historii a už se na ni neodvolávat. Ať si uchová punc, s nímž do dějin českého divadla již vstoupilo.
já tomu říkám spíš úspěch. Připomínáte mi hořekování, jak si mohl Ondřej Sokol dovolit odmítnout (prý) nabízené místo šéfa Činoherního klubu a dát přednost Partičce...
OdpovědětVymazatJe velká otázka,
OdpovědětVymazatjak takové situace a postupy hodnotit. Jan Werich učil kdysi Jiřího Suchého, že divácký úspěch je hodnota, jíž je třeba si vážit a jít jí naproti. V 70.-80. letech se "přestup" do komerce neodpouštěl. Tehdy však takový akt znamenal i uznání panující ideologické nadvlády, tedy uměleckou kapitulaci. Vzpomínám např. na Ondřeje Soukupa, když odešel z Pražského výběru a přijal místo baskytaristy u Gotta. Jeho kredit klesl až pod bod mrazu. Případ s Pražskou 5 a filmem Kopytem sem, kopytem tam nebyl až tak jasný, dokonce si myslím, že byl ve své době brán především jako úspěch nezávislých divadelníků, neb jej točila všeobecně uznávaná režisérka Chytilová, která také příliš nemohla. Spíš snímek nedopadl dobře, což je ale něco jiného.
A dnes? Viděl jsem včera opakování TV-seriálu o historii bigbeatu v Československu a právě Soukup tam říkal, že dnes by se "nepřijetí komerční nabídky" hodnotilo za hloupost a umělec by byl směšný.
Zdá se, že se vracíme do dob prvorepublikového showbusinessu, kdy nejde o to, kde se hraje, ale především co a jak. Byť souhlasím, že sama účast v určitých projektech - podle mne jsou to mnohé TV-seriály - vede občas k umělecké diskreditaci aktérů. Ne však vždy. Ucpanej systém ve Studiu DVA však podle mě případ "výprodeje" být nemusí. Dostane se mu zasloužené divácké pozornosti jako kdysi úspěšným inscenacím Osvobozeného divadla. A herci i divadlo si finančně pomůžou. Proč ne? Záleží spíš na tom, kam se jejich činnost bude vyvíjet dál.
v podstatě je to varianta přesunu z off-broadwaye na broadway, nebo z RCT (třeba) na West End. čili vlastně nic neobvyklého. Z hlediska Michala Hrubého a Studio DVA bezpochyby geniální tah. No a my ostatní si prostě přiznejme, že "Systém" je - jak kdysi zde v diskusi napsal Vojtěch - "perfektně udělaná, ale pořád jen - konvenční konverzační zábava" a s hodnocením "výprodeje" ještě chvilku počkejme.
OdpovědětVymazatKonečně normální zdravé názory. Díky, pánové. Dokonce i Vláďa Hulec se přidal. Zažívám pocit nevýslovného štěstí. :-)
OdpovědětVymazatInformace o Ucpaném systému ve Studiu DVA byla pro mě vlastně ten poslední, třetí důvod, proč jsem tu glosu napsal. V čem tam vidím toho skrytého čertíka? Že do Studia DVA prostě přijde jiný druh publika než do Dejvického divadla. Že atmosféra představení bude jiná, "lidovější", i herci budou tuto atmosféru jinak vnímat (rozuměj budou trochu jinak hrát) a odnesou si z představení jinou zkušenost. Prostě to představení bude, vsadím se, jiné než "doma". Ano, Jakube, přestup z off Broadwaye na Broadway. Ale tady se to děje s představením repertoárového typu divadla. Tady by snad přece nemělo jít o to "vytěžit" z úspěšné inscenace co největší finanční zisk.
OdpovědětVymazatNapadá mě k tomu jedna, snad mě paměť neklame, paralela (když Vladimír zmínil toho Jiřího Suchého): jaké to asi bylo, když Suchý s Dvořákem a Molavcovou "rýžovali prachy" z Kytice při svých zájezdových vystoupení?
O zájezdové Kytici nic nevím,
OdpovědětVymazatale je tu jiná paralela - Nahniličko, které z DNz doputovalo do Kalicha.
V tomto ohledu je zajímavá praxe v Británii, o které jsem se před časem bavil s jedním britským produkčním. Tam může státem dotovaná scéna mít inscenaci na repertoáru jen omezený čas (snad jednu sezonu) a pak aby se hrála dál, musí ji koupit scéna z West Endu (či prostě komerční produkce). Za její uvádění však platí původní scéně po několik následujících sezon značnou část zisku. Teprv potom má inscenaci zcela pod svým patronátem. Po zavedení této praxe začala v Británii daleko větší než dřív spolupráce komerčních a nekomerčních scén. Je to vidět i na britských divadelních cenách.
Navrhuju, aby tvůrci Dejvického divadla nejenže nespolupracovali s jakýmikoli médii, ale pro jistotu sekli i s divadlem. Jen tak si uchovají punc, s nímž do dějin českého divadla již vstoupili.
OdpovědětVymazatK těm paralelám - že herci Sklepa účinkovali svého času v ambiciózním filmu vynikající režisérky, na tom bylo špatného co? Nebo je film fuj tak nějak apriori?
Jinak co se týče představy, jak herce DD zkazí publikum Studia DVA, ta mě dost pobavila. Co zájezdy, ty je nekazí? Tam nechodí "jiný druh publika"?
Zkrátka, abych citoval Jana Štolbu: "Děsné, když se z vzletných absolutistických představ o umění stane železná panna."
Jestli mohu přispět názorem laika: 1) Nahniličko bych sem vůbec netahal - Ucpanej systém je možná "jen" konvenční konverzačka, ale brilantní; leč Nahniličko mi kdysi v DNZ vyrazilo dech (v negativním smyslu slova) - ale možná jsem jen nejel na té správné vlně obecné nasranosti davu, které šel autor - ždímač obecných témat - hodně naproti. 2) Ucpanej systém jsem měl štěstí shlédnout, ovšem na zájezdovém představení na venkově, protože do DD se prostě nemám šanci dostat. Celou zpáteční cestu do Stolice jsme diskutovali o vlivu diváctva na průběh představení (obecně) a výslednou atmosféru - ano, zažili jsme polohlasem pronášené "to je ten z toho pondělního seriálu", či smích pubescentů na mrazivých místech (ale to se stává běžně i ve zdánlivě výlučném hledišti Ungeltu). Ale nebýt zájezdového představení, inscenaci bych neviděl (k mé velké smůle). 3) Pozor - na venkově sice zaplní divadlo obecenstvo lačné "umělců z Prahy" (i když potom vyděšené ze všech těch pičusů a fočusů), když odhlédneme od místní intelektuální elity, zatímco na Václavák se nepohrne nějaké většinové obecenstvo. Většinu hlediště bude tvořit opět divák tzv. poučený, možná právě ten, který se do DD nedostane. Představa, že se na Václavák požene zmlsaný pražský divák jen proto, že kdysi (ano, pro TV diváka je to už historická událost) viděl nějaké herce v seriálu, je zcela mylná. Takže - jak už tu bylo řečeno, s tím výprodejem bych ještě počkal...
OdpovědětVymazatNicméně se tím obloukem dostáváme k tomu, co tvrdím už léta: Dejvické divadlo - technicky, herecky brilantní - je jen diváckou zábavou. To není žádná avantgarda, žádné posouvání hranic umění, žádné experimenty. Tvorba, zajisté zábavná, která neklade žádné otázky. Osobně se domnívám, že přesunem do studia dva - mluvím hypoteticky - by se toto komerční divadlo konečně dostalo tam, kam patří - a v malém dotovaném prostoru na okraji města by si zas mohl někdo začít něco zkoušet....
OdpovědětVymazatVojtěch mi tak trochu připomíná mojí babičku, která běžně používala úsloví "je to moc moderní" jako hodnocení kvality. To, co se jí zdálo "moc moderní", automaticky brala jako špatné a nechtěla nebo nedokázala se tím dále zabývat. Rozlišovat u toho "moc moderního" nějaké jemnější valéry bylo za hranicí jejího obzoru. Vojtěch je na tom, obávám se, dost podobně, akorát, že s obráceným znaménkem.
OdpovědětVymazatAle v případě Dejvického divadla je myslím jádro problému trochu jinde: je dlouhodobě udržitelné, aby popularita (nebo úspěch. chcete-li) tak dlouhodobě a tak masivně přesahovala jeho provozní "studiovost"? A pokud soubor vyjde poptávce vstříc, to jest rezignuje na svou tradiční studiovost, má šanci udržet si to, v čem bylo jeho kouzlo? Jako když úspěšná kapela přestane hrát v klubech a vydá se na stadióny? I když to jsou stadióny v podobě televizních seriálů. Jemnosti a část osvědčeného půvabu se nevyhnutelně ztratí.
Tomu, co píše Martin, docela rozumím, jakkoli se mi tón jeho textu nelíbí a slovo "výprodej" je zbytečně silácké. Řekl bych, že Dejvické divadlo se postupně stává tak trochu rukojmím toho, v čem je jeho největší síla: schopnosti sloučit kvalitu s diváckou přístupností. Vlastně je malý zázrak, že svému úspěch dokázalo odolávat tak dlouho. Ale že se podobné otázky a pochybnosti objevují v souvislostech s odchodem Miroslava Krobota, se mi zdá vcelku logické.
drobný rozdíl je v tom, že já netvrdím, že Dejvické nemá právo na existenci nebo že je špatné.
OdpovědětVymazatTak to už si fakt nerozumíme: "je jen diváckou zábavou [...] tvorba, zajisté zábavná, která neklade žádné otázky."
OdpovědětVymazatno a? i to je legitimní forma tvorby.
OdpovědětVymazatJasně, jenže o tom se tu nebavíme. Vtip je v tom, že to není případ Dejvického divadla. Pokud by to tak bylo, měl bys pravdu a populární dejvičtí herci už dávno měli v poklidu rejžovat někde v Hybernii. Právě neochotu nebo neschopnost vidět, že DD nabízí něco dost jiného než "diváckou zábavu" jsem měl na mysli, když jsem se zmiňoval o neschopností rozlišovat jemnější valéry na "cizím" území.
OdpovědětVymazatjenomže pak nerozlišuješ ty, když jako šoubyz vnímáš jenom Hybernii.... já přece nikde neříkám, že Dejvické je jako Hybernie nebo třeba MDP. ani je neobviňuji z bulvárnosti (kterou, pdobně jako komerci, vnímám spíš jako neutrální pojmosloví, než hodnotově zabarvenou nálepku) myslím nicméně, že za velkým oceňováním DD ze strany kritiky je buď přeceňování řemesla, nebo nedostatečné nároky, nebo obsese komorní činohrou jako největším možným vrcholem současného divadla (cf. obdiv čásky kritky k angloamerické dramatice a divadlu vůbec), potažmo posedlost hercem a herectvím. tato je k vidění i jinde, třeba u oslav ostravské Arény nebo pražského Činoherního klubu.
OdpovědětVymazatje tu myslím taky znát odpor k výrazu "zábava", k pocitu, že jde o něco málo hondotného, nebo dokonce provinilého. "bavit" tě může i něco smutného nebo závažného (česká afinita k přeceňované ruské literatuře 19. stol., viděná zejména v divadlech, by stála za samostatnou studii, nejlépe z oblasti psychiatrie)
Takhle, obávám se, skončíme u toho, že se budeme vzájemně chytat za slovíčka, čemuž bych se rád vyhnul (mimochodem zrovna na tom zmiňovaném pojetí dvadla jako zábavy v nejširším slova smyslu bychom se velmi shodli).
OdpovědětVymazatPodstatou věci je, že odmítáš přiznat DD hodnotu jinou než řemeslnou a komerční (třeba v tom nepejoratiním smyslu slova). Prostě že hrají na jistotu a tak dál, doplň si to sám, ať nemáš pocit, že tě překrucuju. Já zas trvám na tom, že tohle divadlo s Krobotem v čele hledalo tak, jako u nás málokteré jiné. A že je zcela mylná představa, že něco takového není možné provádět v divadle, kde jsou důležití herci, a které nedává okázale najevo cosi jako "modernost" , nepouští se do provokací a je díky tomu přijatelné pro dost široký okruh diváků. (A to už jsme zpátky u té babičky s obráceným znaménkem)
A další věc je, že právě s ohledem na výše řečené je teď zcela na místě otázka, jestli v tomhle bude DD pokračovat, nebo nasadí autopilota.
Vojtěchu, veskrze s tebou souhlasím. Pouze u té ruské literatury 19. století budu polemizovat. Nemyslím, že je u nás přeceňovaná, je podle mého prvoplánově interpretovaná, což pak vede k jevištní nudě a spánku v hledišti. Souvisí to s tím, že chtěj nechtěj je české divadlo již od svých prvopočátků pod vlivem německé estetiky, podle které každý znak musí mít nějaký význam. A to je ve střetu s ruskou apriorní bezvýznamovostí, která v ideálním případě vede duši k chandře a umělecké dílo k anti-semiotické kontemplaci. - Teď mě asi začnou prověřovat tajné služby, protože se vyjadřuju kladně k ruské kultuře, co že je v dnešní době hodně nebezpečné, ale risknu to.
OdpovědětVymazatObávám se, že se alespoň v části publika mýlíte. Když se ve Studiu DVA koncem roku hrál Vánoční příběh, zaslechl jsem kolem sebe pár diváků, pro něž byla Jana Stryková "ta z Ordinace".
OdpovědětVymazatNeodvažuju se tvrdit, že se tam snad na DD poženou diváci proto, že tam budou "ti ze Čtvrté hvězdy", jsem ale přesvědčen, že se tam budou v míře vyšší než v Dejvicích vyskytovat diváci, kteří o divadelních hercích hovoří (a smýšlejí) jako o "těch ze seriálů".
A zda jich bude dost na to, aby změnili atmosféru? K tomu bohužel stačí velice málo, i jediný divák v takto velkém sále s pronikavým smíchem užívajícím ho na "nečekaných místech" dokáže "nadělat paseku".
já si prostě myslím, že sebelíp provedená činohra postavená na herci a textu ("anglosaský model") je děsivá nuda a slepá cesta divadla.
OdpovědětVymazatjo, kombinujou se tu dvě věci: blbá interpretace a k tomu přesycenost tím ruským repertoárem. chtěl jsem kdysi vyhlásit "Rok bez Shakespeara", sezonu, v níž by žádné divadlo nenastudovalo žádnou hru WS. mohlo by se pokračovat sezonou bez ruské klasiky....
OdpovědětVymazatJasně. Osobně se sice domnívám, že je to pěkná blbost, ale aspoň máme dva srozumitelně formulované pohledy na věc :)
OdpovědětVymazattrošku jsem to naddimenzoval, aby to líp vyznělo. já tomu neberu právo na existenci a chápu, proč to funguje. ale mrzí mě, když vidím schopný a talentovaný lidi, když se zaseknou v něčem takhle primitivním.
OdpovědětVymazatPánové, díky za tuto diskusi - proto mám rád divadlo, pro tuhle sexy nejednoznačnost (když to trochu v duchu VV vyhrotím)!
OdpovědětVymazatVážení diskutující a zejména pane Švejdo. Ráda bych - byť s téměř čtrnáctidenním zpožděním - sdělila pár základních informací:
OdpovědětVymazat1) Dejvické divadlo se rozhodlo uvést svou inscenací Ucpanej systém jinde než na své domovské scéně, nikoliv z ekonomických důvodů (odečteme-li náklady na akci, odpovídá příjem běžné tržbě v našem divadle a herci hrají za standardních podmínek), ale pouze proto, abychom alespoň částečně vyšli vstříc požadavku ne desítek, ale stovek neuspokojených diváků, jejichž zájmu si vážíme, ale kteří díky malé kapacitě Dejvického divadla nemají možnost toto představení zhlédnout.
2) Divadlo Studio Dva jsme oslovili s žádostí o pronájem my sami, nešlo tedy o žádný "geniální tah Michala Hrubého". Prostě jsme jen hledali velký prostor, ve kterém by představení Ucpanej systém mohl být JEDNORÁZOVĚ uveden.
3) Vstupenky se - až na cca 30 vstupenek z téměř 600 - prodávaly výlučně přes prodejní systémy našeho divadla, takže je předpoklad že i ti, kteří přijdou, jsou diváky Dejvického divadla.
4) Uvedení inscenace Ucpanej systém v Divadle Studio Dva nemá nic společného s odchodem MIrka Krobota z postu uměleckého šéfa ani s diváckou úspěšností sitcomu Čtvrtá hvězda.
Eva Kejkrtová Měřičková
ředitelka Dejvického divadla o.p.s.