Mikulka: Soudný den (Tygr v tísni)

Sajt nespecifik nádraží

Nelze se vyhnout trochu nepříjemnému srovnávání: když přišlo loni na podzim divadelní sdružení Tygr v tísni s Golemem, byl to učebnicový případ dobře vymyšleného i provedeného site specific divadla. Prostředí tu mělo zcela zásadní roli, opuštěná štvanická vila nebyla okrasou, ale divadlo jí ku prospěchu věci doslova prorostlo. Když se nyní skupina kolem Ivo Kristiána Kubáka a Marie Novákové pokusila navázat uvedením Horváthova Soudného dne na žižkovském nákladovém nádraží, je to bohužel právě naopak.

Souvislost hry a prostředí je tentokrát pouze vnějšková (hlavní hrdina je výpravčí a děj se odehrává na nádraží), způsob, jak divadlo s prostředím skutečně propojit, se inscenátorům se najít nepodařilo. Nedivadelní prostředí někdy pomáhá (třeba když publikum usazené na peronu sleduje drásavý hovor postav v dešti na kolejích), jindy spíš překáží, nejčastěji však na něm nijak zvlášť nezáleží. Což se týká vlastně celé první poloviny, kdy se hraje uvnitř velké nevlídné haly, diváci sedí na lavicích uprostřed a herci pobíhají kolem nich nebo mezi nimi.

Dlouho to navíc vypadá, že se inscenátoři ze všeho nejvíc zajímali o rozehrávání žertovných mikrosituací, které s hlavním příběhem příliš nesouvisejí. A vzhledem k tomu, že navíc nemůže být ani řeč o nějaké jednotné herecké stylizaci, představení se nezadržitelně rozdrolí na jednotlivé vtípky, které se ve druhé vážnější polovině nepodaří poskládat. Výsledkem je neujasněně působící představení vcelku tradiční divadelní hry, zasazené do vizuálně atraktivních nádražních kulis.