Srdečný.
Zábavný.
Schopný ve svých statích přesně analyzovat a pojmenovat věci.
Vcítit se do role tvůrce.
Svoji vzdělanost dávat najevo zcela neokázale.
Chápat divadlo jako pole pro hru (v nejširším slova smyslu).
A mít naprosto jasno, co je komunistický režim zač a nikdy si s ním nezadat.
Takový byl pro mě Zdeněk Hořínek.
(Zde naleznete rozhovor, který jsem s ním vedl pro Divadelní revue 1/2012.)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme