Švejda: Cizinec (Divadlo Na zábradlí)

Nepředstírat – stěžejní téma Camusova Cizince zpřítomňuje Jan Mikulášek zejména užitím videokamery, kterou zabírá nejen dění na jevišti a v hledišti, ale i v zákulisí. Divadlo, jeho „dělání“ se divákům „přiznává“, tvůrci jsou k obecenstvu „upřímní“ – tak jako Camusův (anti)hrdina k druhým lidem.
Problém nastává se zachycením jiné Meursaultovy charakteristické vlastnosti: jisté emocionální vyprahlosti a životní netečnosti. Inscenace – adekvátně - plyne pomalu, jakoby nevzrušivě, jen občas (tak jak probublává hněv společnosti vůči postavě) přicházejí akčnější chvíle; režisér volí svoji obvyklou metodu: herce nechává věcně říkat vybrané pasáže předlohy a k nim rozvíjí paralelní jevištní akci (zhusta postavenou na ilustraci řečeného) – bohužel ale jen velmi málo přichází s něčím, co by s pronášeným silněji zajiskřilo, významově jej povzneslo – nevzrušivým a „prázdným“ tak není jenom Meursaultův život, ale do značné míry i sama inscenace.


Recenze vyšla 30. 10 v Lidových novinách.