Mikulka: Co je venku... (Maxim Gorki Theater Berlin)

Po Frontě se na PDFNJ předvedlo další mluvené divadlo - a bylo to cosi na způsob "a nyní o něčem úplně jiném". Především co do vstřícnosti k divákům. Na místo jednolitě nekonečného proudu brutálních, depresivních a beznadějných obrazů nastoupila hravost a lehkost, pod kterými se deprese, frustrace a beznaděj skrývaly jako otrávený dortíček v lákavě roztomilém obalu.

Sibylle Berg má skvěle odposlechnutou současnou řeč a neméně skvěle odpozorované vzorce uvažování, všechna ta téměř povinná korektní či módní myšlenková a jazyková klišé - a do nich s citem pro groteskní nesoulad dosadí „reálnou“ mladou ženu, která se sem zrovna moc nehodí: průměrná, osamělá, přiopilá, tloustnoucí, s násilnickou minulostí. Vlastně už pak ani tak moc nezáleží na tom, že pro ni vymýšlí za vlasy přitažený rámec s otcem zavřeným ve sklepě. I když vlastně i to je svého druhu jedno z moderních klišé, akorát jaksi naruby.

Ironickou hravost předlohy posune Nüblingova inscenace o stupínek dál. Beztak „zazávorkovaný“ text ještě jednou zazávorkuje obsazením čtveřice ošklivých a nevábně oblečených dívek, které důsledně drží imidž zlých naivek (přesněji řečeno naivky, postava je to jen jediná). Stejně tak se tu daří udržovat - neokázale, ale vytrvale - všudypřítomnou přítomnou míru agresivity a frustrace. Brýlatá děvčátka zábavně poskakují po jevišti, rytmicky chrlí nehoráznosti, publikum se baví a po zádech z toho všeho lezou pavouci. Je to divadlo, které se netváří, že mění svět nebo že světu odhaluje jeho špatnosti v celé nahotě - o obtížích pobývání v ošklivém světě toho ale umí sdělit docela dost.

více informací o inscenaci zde

hra A teď: svět neboli Co je venku, do toho mi nic není vyjde v SADu 6/2014