Už dlouho mě divadelní představení neotrávilo tak dokonale, jako Svěcení jara - Jarní oběti. Různé domácí informace typu "moje matka byla taková a onaká" mi přišly únavné a banální, neumělé tanečky na Stravinského hudbu zbytečné, snaha oživit projekci čtveřice matek různými triky či nápady zoufale nenápaditá.
Nesnesitelně rozvleklé ždímání jakéhosi zdání autenticity vedlo k jediné silnější emoci: sílícímu pocitu studu za nebohé matky, oběti touhy vlastních dětí veřejně se předvádět. Tím hůř, že to všechno v případě She She Pop vypadá jako zcela rutinní počínání, které by nejspíš bylo možné se stejným minimem invence zopakovat - po otcích a matkách - i v případě všech dalších členů rodiny, domácí zvířectvo nevyjímaje.
Nesnesitelně rozvleklé ždímání jakéhosi zdání autenticity vedlo k jediné silnější emoci: sílícímu pocitu studu za nebohé matky, oběti touhy vlastních dětí veřejně se předvádět. Tím hůř, že to všechno v případě She She Pop vypadá jako zcela rutinní počínání, které by nejspíš bylo možné se stejným minimem invence zopakovat - po otcích a matkách - i v případě všech dalších členů rodiny, domácí zvířectvo nevyjímaje.
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme