Mikulka: Zábava (Studio Ypsilon)

Ubavit (se) k smrti

Holičkova inscenace, stejně jako samotná hra, si vlastně vystačí s rozvíjením jediného nápadu - sejdou se tři muži a očekávají „zábavu“. Vzhledem k tomu, že se ona zábava nekoná, začnou se bavit sami, a to stále drsnějším a jakékoli meze stále méně respektujícím způsobem. V Ypsilonce nahrazuje nový překlad Zábava běžnější Tancovačku a není to náhoda: jde tu skutečně o zábavu ve smyslu „bavení se“. A celé je to pojato hodně abstraktně, podobenství není maskováno ani náznakem realisticky vyvedené situace. Představení ostatně začíná i končí nuceným smíchem - v úvodu je cílem publikum strhnout, na závěr by měl tentýž smích vyznívat mrazivě.

To mezi tím vychází tak napůl. Trojice herců, oblečených pouze do slipů, se promenáduje na forbíně před blýskavou oponou, nevinné žertíky a všeliká parodická čísla postupně přecházejí do exemplárních pokleslostí, drobné neshody a šikany vyústí do brutality. Trochu paradoxně to však lépe vychází v „nevinném“ úvodu, kdy je publikum zálibně pokleslým, přitom ale docela nápaditým způsobem vtahováno do veselé pasti. Od chvíle, kdy začne být vyšší smysl toho podivného počínání zřejmý, působí už představení trochu mechanicky (což je konec konců problém i předlohy samotné).

A vlastně ještě jedna pochybnost. Vznešeně řečeno: chápu, co mi chtějí inscenátoři říct o stavu světa, ale jejich sdělení mi připadá ve své abstraktní obecnosti poněkud bezzubé. Ubavit se k smrti, no ano, to jistě není pro lidstvo hezká perspektiva, ale že by mě zrovna Zábava v tomto ohledu nějak pronikavě varovala či odhalila něco netušeného či hrozivého… nevím, nevím. Ovšem v první půlce představení jsem se bavil docela dobře. Pardon.

Více informací o inscenaci zde