Švejda: Ad Ceny divadelní kritiky

Otevřený dopis redakci SaDu

Milá redakce,
dostal jsem od Vás dopis, ve kterém mě vyzýváte, abych svými hlasy přispěl do ankety Cen divadelní kritiky. Vaší výzvy si vážím, dalo by se říct, že v jistém smyslu legitimizuje mé kritické úsilí, vystavuje mu „potvrzení“, že snad není úplně marné a že si zaslouží být bráno v potaz.
Viděl jsem v loňském roce celkem čtyřicet pět představení. Z nich inscenací, premiérovaných toho roku bylo dvacet. Anketa nese od letošního roku (ze známých důvodů) nový název. A tak si říkám, že je to zároveň dobrý důvod podrobit revizi svůj hlas, kterým do ankety přispívám. Zeptat se na relevanci tohoto hlasu. O čem může svědčit. O tom, co se v loňském roce v českém divadle událo? Jak si ta která inscenace či jednotlivý umělecký výkon ve srovnání s jinými stály – a nabídnout tak veřejnosti svůj obraz českého divadla v roce 2014? Myslím, že ne. Myslím, že může tak maximálně svědčit o mém kritickém postoji k té které konkrétní inscenaci. Což smyslem této ankety, předpokládám, není.

Odhlédnu-li od sebe, zamysleme se: kolik je vlastně kritiků, kteří mohou podat o českém divadle v jeho celku relevantní svědectví? Je toho dnes (oproti filmovým, ale třeba i hudebním kritikům v jejich oblastech) někdo schopen? Kolik představení musí vidět? Jakého „typu“ (např. alespoň ty, které se účastní určitých festivalů/přehlídek a/či o nichž se „mluví“)? A pakliže takoví kritici nejsou, má taková všeshrnující anketa vůbec smysl? Nebylo by rozumnější pořádat pouze dílčí, oborové ankety, ve kterých kompetence určitých skupin kritiků přeci jen vzrůstá?
Nevím, jak na tyto otázky odpovědět. A tak začínám alespoň u sebe. A svého hlasu do ankety se vzdávám.
S pozdravem Martin J. Švejda