Román Doroty Masłowské Válka červené a bílé nepatří ke zvlášť přehledným a snadno srozumitelným knihám - a totéž platí i pro divadelní adaptaci Den bez Rusáka, kterou uvádí ve Strašnicích divadlo X10. Divadlo je ovšem z podstaty věci konkrétnější a tak se tu ten podivný příběh-nepříběh přece jen předvádí poněkud názorněji, když už ne přehledně. Do značné míry přitom zůstává zachována zálibně trashová estetika se záplavou ironických popkulturních a dobových odkazů, o něco méně kobercová slovní palba, kterou Masłowská čtenáře své prvotiny zahrnula.
Kolem hlavního hrdiny - přezdívá se mu Silnej - vytrvale krouží chór pěti žen (či spíše dívek) a každá z nich se tu a tam oddělí k malému duetu. Je to přehlídka póz, eroticky laděných hrátek, absurdních logických skoků i nejrůznějšího přetlačování. Trochu paradoxně se však přitom vytrácí právě onen hlavní hrdina. Není úplně jasné, zda to byl režijní záměr nebo ne, Silnej ale působí v podání Jakuba Gottwalda spíš jako slaboch, který se zpočátku snaží dominovat, postupně se však se však mění v trosku, která je jen trpným objektem nájezdů čím dál aktivnějších žen. Nic proti tomu, inscenace má i tak své pokleslé kouzlo. Bohužel jí však limituje absence výraznějšího herectví - což obzvláště silně vynikne vzhledem k tomu, že nepracuje s jasným příběhem a logicky vystavěnými situacemi. Skutečně konzistentní a divadelně vděčnou postavu se podařilo trefit vlastně jen Evě Josefíkové v roli dětinské satanistky, její kolegyně (ale také Jakub Gottwald) usilovaly o vytvoření typizovaných a groteskních figur poněkud tápavě a často i prostředky až příliš vnějškovými. Ani nemluvě o tom, že jim dost často úplně jednoduše nebylo rozumět. Ale i tak, Masłowská je pro divadlo autorka nepochybně zrádná - a třeba v porovnání s téměř paralelně nasazeným pokusem divadla Komedie (viz Mezi náma dobrý) se ve Strašnicích dopracovali k inscenaci, která je s předlohou o poznání srozuměnější a především celkově výrazně živější .
Více informací o inscenaci zde
Kolem hlavního hrdiny - přezdívá se mu Silnej - vytrvale krouží chór pěti žen (či spíše dívek) a každá z nich se tu a tam oddělí k malému duetu. Je to přehlídka póz, eroticky laděných hrátek, absurdních logických skoků i nejrůznějšího přetlačování. Trochu paradoxně se však přitom vytrácí právě onen hlavní hrdina. Není úplně jasné, zda to byl režijní záměr nebo ne, Silnej ale působí v podání Jakuba Gottwalda spíš jako slaboch, který se zpočátku snaží dominovat, postupně se však se však mění v trosku, která je jen trpným objektem nájezdů čím dál aktivnějších žen. Nic proti tomu, inscenace má i tak své pokleslé kouzlo. Bohužel jí však limituje absence výraznějšího herectví - což obzvláště silně vynikne vzhledem k tomu, že nepracuje s jasným příběhem a logicky vystavěnými situacemi. Skutečně konzistentní a divadelně vděčnou postavu se podařilo trefit vlastně jen Evě Josefíkové v roli dětinské satanistky, její kolegyně (ale také Jakub Gottwald) usilovaly o vytvoření typizovaných a groteskních figur poněkud tápavě a často i prostředky až příliš vnějškovými. Ani nemluvě o tom, že jim dost často úplně jednoduše nebylo rozumět. Ale i tak, Masłowská je pro divadlo autorka nepochybně zrádná - a třeba v porovnání s téměř paralelně nasazeným pokusem divadla Komedie (viz Mezi náma dobrý) se ve Strašnicích dopracovali k inscenaci, která je s předlohou o poznání srozuměnější a především celkově výrazně živější .
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme