Mikulka: Libozvuky (Minor)

Bylo to svým způsobem úžasné, jakkoli z trochu jiného úhlu pohledu poněkud rozčilující: odpolední repríza Libozvuků v Minoru se stala obětí vlastního úspěchu. V hledišti byly děti a dospělí v poměru přibližně tři ku jedné, a úvodní interaktivní část představení, kdy se skupina podivných bílých bytostí zpěvavě a tápavě seznamovala s prostředím (a tedy i s diváky), rozdováděla dětskou většinu tak intenzivně, že se až do konce neuklidnila. Nezvladatelně povykující a poskakující děti, z nichž několik se pohybovalo dokonce přímo na jevišti, vytvořily vesele skotačivou atmosféru, což bylo zpočátku milé, později o něco méně. V závěrečné třetině totiž zdivočelé děti bez milosti sestřelily pokus vše zklidnit a nechat tak vyniknout magickým hrátkám se světlem.

Ale i tak, podruhé v krátké době jsem byl "na Adámkovi" (viz Čtyři tři dva jedna) a podruhé to byl příjemný zážitek ze svébytného hudebního divadla (rovnocenným partnerem režisérovi byl autor hudby Marek Doubrava), které dokáže být zároveň abstraktní, nonsensové i sdělné a také - jak se ukázalo - velmi interaktivní. Všechna čest. Konec konců, stěžovat si, že se na dětském představení děti bavily, zavání morousovstvím. Tím spíš, že jsem se po většinu doby velmi dobře bavil s nimi.

Více informací o inscenaci zde
Foto Petr Neubert