Švejda: Sirotci (Spolek Kašpar)

Nejjednodušší úlohu má v Nuckollsově inscenaci rodinného post-coolness dramatu Denise Kellyho Sirotci o zlém světě "tam venku" (a jak se s tím naučit žít) Jan Plouhar jako viník Liam. Je obsazen po typu, jako od pohledu podezřelý týpek a i když herec jeho jednodušší charakter zajímavě moduluje do až odzbrojující bezelstnosti, víc než za uvedený typ, k hlubšímu portrétu postavy, neproniká (nedostane příležitost proniknout). Danny Marka Němce je spíše ve vleku událostí, více reaguje na aktivitu druhých než sám jedná a i když právě Němec je z trojice protagonistů nejtvárnější, ani on k pořádnému rozvinutí Dannyho portrétu (vyjma zpovídání se "po činu") vlastně nemá dostatek prostoru. Největší i nejtěžší pozici má Monika Zoubková jako Helen. Inscenaci "táhne", její postava je vlčicí, která se stůj co stůj (i kvůli nelehkému mládí) snaží ochránit svou rodinu. Zoubková drží zaťatý, urputný výraz, postoj pragmatika, který musí jednat věcně, role ale obávám se přesahuje její herecké možnosti, její výrazový rejstřík: svoji Helen "hrne" v rychlém tempu dosti ploše, aniž máme šanci pořádně poznat, proč postava jedná tak, jak jedná.
Bytový prostor, ve kterém se produkce Kašparu odehrává, tak pro inscenátory vlastně není nějakou (předpokládanou) výhodou, nepředstavuje záruku zesílení přesvědčivosti projevu herců. Je zde spíš nepříjemným zvětšovacím sklem.
Recenze vyšla v Divadelních novinách 12/2015 (k přečtení zde)