Šotkovský: Jiráskův Hronov (neděle 2. 8.)

Neděli v hronovském programu tvořila trojice představení, které jsme na JH s kolegy poslali z volyňského Pikniku, tak mi skoro přijde netaktní se o nich příliš rozepisovat (když jsem to ostatně už učinil tady). Místo je tudíž na zprávy ze společnosti. Není internát, není restaurace Radnice, není kavárna Blanka. V Tritonu je ovšem stále plno a vzhledem k teplým nocem, které se blíží, bude asi ještě více. Jiráskův rodný domek má novou střechu, na náměstí se prodávají motýlky a profesor Císař je stále stálým recenzentem festivalového Zpravodaje.

A divadlo? Advent DS Jana Honsy Karolinka potvrdil, že karolinští jsou herecky silný soubor s citem pro regionální témata. Zároveň se při druhém zhlédnutí potvrdil i pocit, že kombinace erbenovsky archetypální balady a jakési "náhradní" Maryši, kterou Martin Františák z Glazarové románu vydestiloval, poněkud stírá syrovou sociální konkrétnost předlohy a místy ji nahrazuje univerzálně folklorizujícím "vesnickým klišé". A znovu se potvrdila pověst Jiráskova divadla jako "krematoria na dobré divadlo" (abych citoval Aleše Bergmana), které umí obnažit "režijní dráty" inscenace docela nehezkým způsobem.

Skoumalovsko-vodňanský (rozuměj jimi inspirovaný) kabaret S úsměvem nepilota Kočovného divadla Ad Hoc  je mimořádně chytrá zábava, která předpokládá diváka silně souhrajícího a aktivního. Ad Hoci si i se satirou na konkrétní české politiky umí poradit velmi vynalézavě a rafinovaně a i tak omšelý kabaretní žánr, jakým je parodie televizních zpráv, naplnit svěžím a zábavným obsahem. "Suché a šliterární slovní hříčky a fórismy" se uplatnily i tentokrát, "kabaretuše" měla na publikum očekávatelně zničující účinek, závěrečné "a po nás potupa" rozhodně neplatilo. V podání Ad Hoců zažívá literární kabaretění, textappealování a maloformování už bůhvíkolikátou renesanci. Zajděte si na ni.

O Upokojenkyni kladenského V.A.D. už vůbec netřeba psát dlouze. Nebo takto - že jsou kladenští soubor sehraný, se zřetelnou a kolektivně sladěnou poetikou, soubor schopný ve svých silných chvílích dělat velmi vytříbené zábavné divadlo, to se už nějakou dobu ví. Ale že jejich frontman Kazimír Lupinec napsal jednu z nejlepších českých divadelních her posledních let, velmi černou komedii o tématu, které se dotýká skoro každého a o kterém se přitom pramálo mluví, komedii, která by rozhodně měla překročit hranice škatulky "dobrý text pro amatéry", o tom se moc neví. Tak to tímto křičím do světa. Howgh, zítra pokračujeme.