Mikulka: Skupova Plzeň - čtvrtek (Vietnamci, Finové)

Vietnamské vodní divadlo + Odcházení

Kdyby se jednomu zachtělo, mohl by si mezinárodně festivalového a hlavního-evropsko-kulturního města Plzně užívat takřka non stop od konce srpna do půlky září. Skupovka speciál začala už minulý pátek, potrvá až do pondělí a vzápětí téměř plynule naváže festival Divadlo. 

Tak trochu před závorkou: o obřích loutkách na plzeňském náměstí asi všichni slyšeli nadšená slova z médií. Očití svědci zas tak úplně nadšeně nezněli; nevím, na vlastní oči jsem to neviděl, takže těžko soudit. Zřejmé ovšem je, že co do píár to byla z hlediska Skupovky i Plzně mimořádně dobře odvedená práce (a nemyslím to nijak ironicky). Ty opravdu nabité festivalové dny ovšem v Plzni začaly včera (tedy ve čtvrtek 3. září, pokud by si tento text někdo četl až po letech). A nabité jsou hlavně zahraničními hosty.

Vietnamské vodní divadlo hraje v bazénku vybudovaném v DEPU 2015 večer co večer, pro mě to byl docela stylový začátek festivalu. I když, upřímně řečeno, byl to přesně ten typ představení, o kterém si po shlédnutí řeknete „bylo dobré to vidět, když už o tom člověk tolik slyšel - ale že kdovíjaký zážitek to teda nezpůsobilo“. Jednoduchoučké scénky na vodní hladině, nesrozumitelné dialogy ve vietnamštině – a především silný pocit, že diváci v Plzni sledují divadlo, které je nadvakrát vytržené ze svého smyslu a že tudíž nemůže nabídnout nic víc, než skořápku zbavenou obsahu. Původní vodní divadlo si hráli sami pro sebe venkované při slavnostních příležitostech a celé to tudíž mělo (chápu-li to správně) nejen mytologický, ale alespoň do jisté míry i rituální ráz. Do Plzně přijelo „národní divadlo“, které tuhle tradiční disciplínu předvádí v Hanoji profesionálně turistům. Už i to je na pováženou, jakkoli moje spíše nahodilá zkušenost praví, že v Asii rozdíly mezi „autentickým“ a „turistickým“ divadlem zdaleka necítí tak ostře jako v Evropě. A pak k tomu ještě industriální Depo a bazének s umělohmotnými rostlinami a přes mikroporty nazvučené hlasy, které podivně zněly odkudsi z neurčita… no ale určitě bylo dobré to vidět, o tom žádná, tak co si tu nevděčně stěžuju.

A z úvodního dne bohužel ještě jeden ne úplně skvělý zážitek. Finský soubor W.H.S. přišel se snovou (zcela neloutkovou) inscenací Odcházení, ve které si dvojice porůznu nerozumí nebo se naopak sbližuje, do toho se trochu iluzionisticky kouzlí, trochu černodivadelní, občas se promítá rozbouřené moře, svinují a rozvinují plachty, zní spousta patetické hudby a celé se to tváří tak okázale vážně a hlubokomyslně, že to jednomu rychle začne lézt na nervy. Tím spíš, že se jen málokdy objeví scéna, která by skutečně dokázala okouzlit. Ale možná jsem zůstal neokouzlený jen já sám, abych nemluvil za všechny přítomné ve Velkém divadle (byla to co do techniky a rozměrů opravdu velká inscenace, vzdor pouhým dvěma účinkujícím). A abych nebyl příliš negativistický, jedna scéna byla opravdu působivá: dvojice sedí u stolu a ubrus klouže dolů, včetně všeho, co na stole stálo, nic ale nespadne, všechno je to slepené k sobě, a když pak na stole nezbyde vůbec nic, vylezou si tam sami protagonisté, slepí se k sobě tričky, která pak ze sebe stáhnou, jako kdyby byla vyrobená ze žvýkačky, a ze vzniklého chumlu dívka vytáhne úplně nové společenské šaty, obleče si je a hraje se dál.

Článek o Skupově Plzni 2015 vyjde v SADu 6/2015
Více informací o festivalu zde