Jednou z vlastností dobrých uměleckých děl bývá, že je lze chápat nebo interpretovat velmi různě. Někdy může úspěšná interpretace dokonce zastínit původní dílo. Typickým příkladem je Švejk. Dosti přihlouplý Steklého film s přehrávajícím Rudolfem Hrušínským je pro domácí představu o Haškově románu dodnes určující. Svým okázalým pacifismem a podprahovou komunistickou ideologizací přitom vypovídá mnohem víc o post-stalinistické době svého vzniku (nebo o nadčasové potřebě banality) než o své předloze.
Jednu podstatnou věc však této inscenaci rozhodně upřít nelze: po divadelní stránce je udělaná výborně. Skvělý rytmus, přechody mezi bujarým, takřka estrádním humorem a náhlým zvážněním, absurdní a přitom účinné vstupy hudby, práce s všelikými refrény. Není nutné se tu se vším plně ztotožnit, ale není pochyb o tom, že Kauza Schwejk je zralá a dotažená práce režiséra, který ví, co chce i jak toho na jevišti dosáhnout.
více informací zde
O Kauze Schwejk vyšla recenze v SADu 1/2016 a mluvil jsem o ní v pořadu ČT art Jasná řeč Josefa Chuchmy 30. 11 (ke zhlédnutí zde)
Nějak jsem si na to vzpomněl při sledování Pařízkovy švejkovské variace. Ta se ovšem nijak netváří, že je adaptací románu (Švejk se na scéně vůbec neobjeví), spíš používá jeho postavy a dialogy k sestavení téměř nezávislé divadelní hry. Ale hlavně: mnohem víc vypovídá o dnešku než o první světové válce. Což je v pořádku, bylo by bláhové něco takového Pařízkovi vyčítat. Předvádí a odsuzuje státní moc, xenofobii, národnostní nenávisti a naznačuje, že právě z nich vyrůstají všeliké totalitarismy (doufám, že jsem narážkám na Hitlera i komunistické procesy rozuměl správně). Pařízek zkrátka říká plus mínus to, co se očekává od dnešního „uvědomělého“ umělce nebo intelektuála. Zní to nesrovnatelně sympatičtěji než ve zmíněném filmu, to je jasné. Ale stejně mi jsou mi milejší díla, která umí vyrazit trochu jiným směrem, než jaký je v jejich době považován za správný, očekávaný a chvályhodný - jako třeba před téměř sto lety cynický a neuchopitelný Švejk, který vystihl hrůzu své doby jen tak mimochodem, zdánlivě bezcílně a přitom nadčasově.
Jednu podstatnou věc však této inscenaci rozhodně upřít nelze: po divadelní stránce je udělaná výborně. Skvělý rytmus, přechody mezi bujarým, takřka estrádním humorem a náhlým zvážněním, absurdní a přitom účinné vstupy hudby, práce s všelikými refrény. Není nutné se tu se vším plně ztotožnit, ale není pochyb o tom, že Kauza Schwejk je zralá a dotažená práce režiséra, který ví, co chce i jak toho na jevišti dosáhnout.
více informací zde
O Kauze Schwejk vyšla recenze v SADu 1/2016 a mluvil jsem o ní v pořadu ČT art Jasná řeč Josefa Chuchmy 30. 11 (ke zhlédnutí zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme