Mikulka: Sny o zapomenutých cestách (DakhaBrakha, Pražské křižovatky)

Je toho moc!

Tento týden je to fakt těžké, 4+4 dny v pohybu, Pražské křižovatky a do toho ještě navíc do Prahy přijíždí muzikanti, na které je úplný hřích nejít (kdybyste vy hudbymilovní neměli dnes a zítra večer co dělat, nezištně doporučuji Melanie Scholtz  a Bena Caplana). Začátek týdne jsem věnoval 4+4 dnům, včera jsem si s bolavým srdcem nedopřál zážitek v podobě živého poslechu narozeninové písně VH80 (doporučuji pouze těm nejotrlejším), a vypravil jsem se přes náměstí Václava Havla na Novou scénu na Křižovatky. Vlastně to byl taky koncert: hrála ukrajinská kapela DakhaBrakha, obalená divadelním představením Sny o zapomenutých cestách kyjevského souboru DAKH.



Upřímně řečeno, to divadlo tam bylo trochu navíc, dvacet nepříliš zajímavých statistů na hliníkovém lešení i lyrické projekce bych si s lehkým srdcem odpustil. Ale muzika to byla výborná. A vlastně i docela zdivadelněná: tři dámy a jeden pán sice jen spořádaně seděli a hráli, ovšem působili přitom natolik malebně a poutavě, že jim hemžení za zády nemohlo konkurovat ani náhodou. Vícehlasé zpěvy, doprovod, kterému dominoval dunivý ostinátní rytmus basového bubnu a cello (často se ovšem přidávaly nejrůznější další nástroje), a především sympatický nadhled a sebeironie. S ozvuky lidové hudby zachází DakhaBrakha s velmi nepietním pobavením, což je v oblasti etnopopu (čili stylu a priori trochu podezřelého) vždycky velké plus. Místo dalšího vyprávění si to lze ověřit třeba tady, když už jsem se dnes pustil do intenzivního linkování. Čímž zároveň dělám reklamu pozoruhodnému fenoménu NPR Music Tiny Desk Concert, pokud to někdo nezná.

více informací tady