POZOR! Článek obsahuje spoiler!
Někdy se glosu nechce psát úplně zoufale. Třeba když si v průběhu beznadějně únavného, dost špatně zahraného představení pořád dokola říkáte něco na způsob „Proboha, to je tak strašně hloupé a prvoplánové, že to snad ani nemůžou myslet vážně.“ Jenže se ukáže, že můžou. Takže tedy z ryzí povinnosti, a taky jako varování:
Anglický dramatik Philip Ridley (ano, je to ten samý Ridley, podle jehož snaživě apokalyptické Rtuti Letí před deseti lety spáchalo legendární propadák) napsal společensko kritickou hru založenou na efektním, leč trochu primitivním nápadu. Obyčejná chudá dvojice dostane od záhadné paní Mae Fistové (to jméno se zopakuje asi padesátkrát, aby symbolika došla i těm nejnechápavějším nosorožcům) darem vybydlený dům. Načež zjistí, že si své sídlo mohou pohodlně vybavovat luxusními doplňky: vždycky, když zavraždí bezdomovce nebo přistěhovalce, změní se mrtvola v novou kuchyni, auto atd. A podle tohoto jednoduchého stroječku se to pak celé šine dál a dál ke stále většímu bohatství a cynismu, s únavnou těžkopádností, bez stopy nápadu nebo schopnosti jít nad základní prvoplánovou tezi. Úspěšný vzestup dotyčné dvojice se stane vzorem pro celou čtvrť, přistěhují se tam samí lepší lidé a dokonce tu vyroste i luxusní supermarket (bez toho by žádná společensko kritická hra nebyla kompletní, to je jasné). Režie bez velkého účinku dodává pár triků a kouzel, směřujících především k tomu, aby všichni diváci pochopili, že také oni jsou spoluviníky.
Ach jo. Nepochybuji o tom, že úmysly inscenátorů byly čisté a chvályhodné. Jenže co s tím, když výsledek může mít smysl snad jedině jako odstrašující příklad, jak divadlo tohoto typu rozhodně nedělat
Více informací o inscenaci zde
Někdy se glosu nechce psát úplně zoufale. Třeba když si v průběhu beznadějně únavného, dost špatně zahraného představení pořád dokola říkáte něco na způsob „Proboha, to je tak strašně hloupé a prvoplánové, že to snad ani nemůžou myslet vážně.“ Jenže se ukáže, že můžou. Takže tedy z ryzí povinnosti, a taky jako varování:
Anglický dramatik Philip Ridley (ano, je to ten samý Ridley, podle jehož snaživě apokalyptické Rtuti Letí před deseti lety spáchalo legendární propadák) napsal společensko kritickou hru založenou na efektním, leč trochu primitivním nápadu. Obyčejná chudá dvojice dostane od záhadné paní Mae Fistové (to jméno se zopakuje asi padesátkrát, aby symbolika došla i těm nejnechápavějším nosorožcům) darem vybydlený dům. Načež zjistí, že si své sídlo mohou pohodlně vybavovat luxusními doplňky: vždycky, když zavraždí bezdomovce nebo přistěhovalce, změní se mrtvola v novou kuchyni, auto atd. A podle tohoto jednoduchého stroječku se to pak celé šine dál a dál ke stále většímu bohatství a cynismu, s únavnou těžkopádností, bez stopy nápadu nebo schopnosti jít nad základní prvoplánovou tezi. Úspěšný vzestup dotyčné dvojice se stane vzorem pro celou čtvrť, přistěhují se tam samí lepší lidé a dokonce tu vyroste i luxusní supermarket (bez toho by žádná společensko kritická hra nebyla kompletní, to je jasné). Režie bez velkého účinku dodává pár triků a kouzel, směřujících především k tomu, aby všichni diváci pochopili, že také oni jsou spoluviníky.
Ach jo. Nepochybuji o tom, že úmysly inscenátorů byly čisté a chvályhodné. Jenže co s tím, když výsledek může mít smysl snad jedině jako odstrašující příklad, jak divadlo tohoto typu rozhodně nedělat
Více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme