Švejda: Je to tu (Švandovo divadlo)

Je to tu Caryl Churchillové (tak jako ostatně i jiné hry autorky) je pro režiséra především výzva: jak ty útržky řečí prvé části (účastníků pohřební hostiny), přerývaný monolog protagonisty druhé části (na "onom světě") a dovětek beze slov (zachycující ošetřování nemohoucího nemocného v poslední fázi života) nějak smyslupně divadelně "nakopnout" a rozehrát; s jakým přijít režijním nápadem (s velkým N), aby ten tolik interpretačně otevřený text opravdu scénicky ožil.
 

foto Š. Pech

Viktorii Čermákové se daří Churchillové nedlouhou hru (inscenace trvá zhruba padesát minut) pouze aranžovat. Herecky i vizuálně sice celkem apartně (v herecky přesném tvarovaní figur či ve střídmém řešení scény), ale pouze aranžovat. Z autorčiných témat, které prosvítají pod "rozbitou" strukturou textu, se nedaří na povch vytáhnout prakticky nic. O čem ta hra je? O umírání? O tom, jaký byl zemřelý? O tom, jací jsou ti, kteří o něm vyprávějí? Či o představách, které máme o tom, co bude "potom"? Atd.... Inscenace ve Švandově divadle prakticky nic z toho nenabízí.
Recenze vyšla 29. 11 v Lidových novinách