Mikulka: Effi Briest (Schauspielhaus Hamburg - PDFNJ)

Čirá radost

Na závěr festivalu přišlo nadobyčej milé překvapení. Tedy alespoň pro mě, o té inscenaci jsem předem skoro nic nevěděl. Jistě, nic myšlenkově hlubokého, žádná zásadní zpráva o stavu světa – ale pokud si chcete v divadle užít absurdní humor, záplavu hudebních i hereckých nápadů, schopnost převracet klišé třikrát naruby, a to vše provedené jaksi mimochodem, s vážnou tváří a naprostou samozřejmostí, je Effi Briest jednoznačný zásah.

V základu stojí zdánlivě jednoduchý nápad: vše se odehrává v zašlém rozhlasovém studiu (esteticky to jsou taková ošmudlaná maloměstská sedmdesátá léta) a jde o to převyprávět děj společenského románu z devatenáctého století. Rádio je to hudební, a tak se z jeviště valí proud písniček, reklam, objeví se i kulturní upoutávka, předpověď počasí nebo dopravní zpravodajství. Občas se něco nedaří a je nutné to zamaskovat. A do toho samozřejmě vlezlé jingly. Všechno to po svém, ve svém vlastním „žánru“ rozbíhavě odráží, komentuje a posouvá románový děj, pojednávající o dívce, kterou provdali za postaršího úředníka, a jejíž nevěra zničila život nejen jí, ale i celé řadě těch okolo, spíš kvůli tlaku společenských konvencí, než že by o to kdokoli opravdu stál.

Části románu zazní z vinylové nahrávky (v takovém případě se sedí kolem gramofonu), některé scény se činoherně oddemonstrují, všechny akce i hudební vstupy ovšem plavmo a nečekaně přecházejí jedny do druhých. Co se týče hudby, téměř všechno se zahraje a zazpívá naživo, všeliké více či méně pokleslé hity padesátých až osmdesátých let (od country a Elvise přes Jamese Browna až po Zappu), ne vždy technicky perfektně, ale vždy s koňskou dávkou ironie, s naprosto vážnou tváří a hlavně se spoustou vtipu a hudebního nadhledu. Už jen samotný výběr písní, tak, aby jejich texty pasovaly do příslušné nálady, je skvělý. Špatně se to popisuje, ale takovou dávku nápadů (a zdaleka ne jen hudebních) jsem už v divadle dlouho nedostal. Třeba posvatební duet, ve kterém novomanželka roztřeseným hláskem zpívá slavné verše jako „Love me…“ a pánský sbor skřípavým recitativem doplňuje „…tender“ (a tak dál v tomto duchu).

A pak, že Němci nemají smysl pro jemný „understatementový“ humor. Nikdo nepřehrává, nepomrkává do publika, nešaškuje, všichni důsledně drží nasazenou stylizaci pitomoučkého komerčního rádia. A na závěr, po žalostné hrdinčině smrti, když všichni účinkující odcházejí ze studia, zazní poslední reklama. Přesněji řečeno upoutávka: „Dalším pokračováním oblíbeného cyklu slavné nevěry světové literatury bude Anna Karenina“. Čirá radost.

festivalové stránky zde