Mikulka: Interview (Dejvické divadlo)

Divadelnímu bulváru se vyhýbám, už si ani nepamatuji, kdy jsem něco takového viděl naposledy. No a včera na mě znenadání vyskočil v Dejvickém divadle. A to se vším všudy: efektní prostředí, vyspekulovaná hra na city, na odiv stavěné dějové zvraty, předstírání hloubky a snaha přesvědčit publikum, že šestákové repliky typu „Řekni mi, proč se v tobě skrývá taková beznaděj“ míří až na samou dřeň lidského bytí.



Interview pojednává o setkání politického novináře se seriálovou filmovou hvězdou a nabídne všechno, co se v daném žánru dá očekávat. Na začátku dává on najevo pohrdání, ona povrchnost a hereckou afektovanost, postupně se to ale všechno začne komplikovat. Oba postupně odhalují svá temná místa a bolavé jizvy (nechybí mrtvá dcera a zasebevražděná manželka, opuštěnost v dětství a další tutovky), samozřejmě vznikne i cosi jako nenávistná láska. Celé setkání má přitom ráz úskočné hry, kdy se jeden snaží toho druhého přechytračit, odhalit nebo zranit a zároveň je to děsí; občas sice padne ironický vtip jako odlehčení, to ale nemění nic na tom, že se ta vyspekulovaná banalita tváří nejen hlubokomyslně, ale též smrtelně vážně.

Kdyby se Interview hrálo v Ungeltu nebo třeba ve Studiu DVA, bylo by to naprosto v pořádku. Kdyby takovou inscenaci nasadilo nějaké trápící se divadlo ve snaze přilákat diváky, dalo by se to pochopit. Moc ale nerozumím tomu, proč se něco takového objevilo v Dejvicích, které se umělecky pohybují v úplně jiné váhové kategorii a nezájmem publika rozhodně netrpí. Přesněji řečeno, skoro se bojím toho nejjednoduššího a nejlogičtějšího vysvětlení – prostě se jim takové divadlo upřímně líbí. Z hlediska perspektivy Dejvického divadla v nejistých dobách po odchodu Miroslava Krobota a Michala Vajdičky by to totiž byla hodně špatná zpráva.

více informací o inscenci zde
foto Hynek Glos