Etlíková: A pak přišla Mirna (Divadlo LETÍ)

Nedávno byla na Pražském divadelním festivalu německého jazyka uvedena inscenace A pak přišla Mirna od Sebastiana Nüblinga. Šlo především o sebeironickou zpověď matky samoživitelky, trojjediné Onny/Linny/Gemmy, která se v minulosti zřekla všech „stereotypních“ společenských modelů a nyní s hrůzou zjistila, že za ně nenašla náhradu. Byla to snad až příliš přímočará polemika s některými „alternativními“ ideologickými proudy hluboce zakořeněnými v pověstně otevřeném berlínském prostředí. V pražském, o poznání konzervativnějším společenském klimatu by tak okázale angažovaná inscenace nejspíš postrádala smysl. Snad proto Divadlo LETÍ odsunulo polemický rozměr textu do pozadí a vyzdvihlo ten psychologický.

Stárnoucí Linna a Gemma postupně oslabují s nejradikálnější Onnou kontakt, čímž zabíjejí původní „posvátnou“ neohroženou trojjedinou bytost a nechávají Onnu napospas existenciální tísni. Díky originálnímu scénografickému řešení se odhaluje, že Onna vnímá své kamarádky jako jakési podřadné červy, kteří zalezli kamsi pod jeviště, do tmy svých rodinných životů, a stále méně často se vracejí na světlo, aby si zaskypovali nebo zacvičili pilates. Onna jeviště za žádnou cenu neopustí. Nejsmutnější a nejexponovanější je její vztah s dcerou. Neustále napjatá Onna Natálie Drabiščákové se vyčerpává jednotvárnými výbuchy rozčílení a zoufalství a velkými leč prázdnými gesty. Stále více se propadá do osamění své virtuální reality. Mirna Kateřiny Dvořákové je naopak soustředěná, upoutá každým gestem nebo změnou výrazu a projevuje se, jen když to vyžaduje situace. Když z ní nakonec vyroste žena s chladným vystupováním, která své matce a jejím hodnotám nechce rozumět, těžko jí to zazlívat.

Situace jsou sice rozvrženy velmi přehledně, ale nezačnou nudit, protože jsou zručně zaranžované a dynamické – především Mirna reaguje snad na každý projev hroutící se Onny. Intimní prostor Vily Štvanice navíc umožňuje sledovat hru z velké blízkosti, což v tomto případě dokáže doopravdy pohltit. Oproti Nüblingově inscenaci je tato přístupnější a srozumitelnější široké veřejnosti. Rubem tohoto přístupu je ale skutečnost, že zobrazuje vztahový model velmi obecně. Onna sice neustále hovoří o svých „alternativních“ životních hodnotách, nicméně se chová způsobem, který by bylo možné vztáhnout na jakýkoliv jiný typ matky-kariéristky. Slovní zmínky o „alternativním elitářství“ tu pouze povrchně ozvláštňují obdobným způsobem už milionkrát kritizované téma kariérismu jako takového a vlastní dramatickou situaci neovlivní. Není to jednoznačně špatně, ale osobně jsem se těšila na přesněji zacílený a originálnější výklad, když už si tvůrci vybrali text s tolika narážkami na konkrétní ideologické proudy.

info o inscenaci zde

fotografie z Facebooku Divadla LETÍ