Králík: Urna na prázdném jevišti (Činoherní klub)

Martin Čičvák napsal hru o třech herečkách a jedné urně přímo na tělo herečkám Ivaně Uhlířové, Veronice Žilkové a Lence Skopalové. A ty jsou v inscenaci každá po svém suverénní a skvělé. Hra však slouží jen jako substrát, aby se mohly „skvět květy jejich hereckých talentů“, bohužel však v půdě hry není dost živin, aby celkové vyznění mělo nějakou závažnost a sílu. K těm by hra bývala mohla dospět, pokud by se divák dozvěděl více třeba o psychologii, osobně vztahové historii, ale hlavně o motivacích hrdinek, které se odhodlaly ke zločinu. Možná však Čičvákovi o nic víc než o lehkou konverzační komedii nešlo.



Dialogy jsou vystavěny umně, herecké konkurentky se nad urnou svého režiséra popichují, cynicky srážejí, předhazují si svá selhání, vtipně citují z rolí svých i svých kolegyň, společně vzpomínají na potupy, jichž se jim od režiséra dostalo. Motoru představení zásadně spadne řemen jen ve chvílích, když zpod forbíny začne promlouvat herečka Sára Venclovská. Ta působí poněkud amatérským dojmem, možná to však mají na svědomí její nezáživné monology o umění, Donizettim nebo o osudu Evropy (kterými se autor patrně snažil neústrojně prohloubit závažnost obsahu svého kusu). Celé to jinak plyne hladce, zábavně, žel bohu i plytce, a závěrem se drama rozplizne do řečí o odpadcích v moři. Je to škoda, protože potenciál hlubšího sdělení by v sobě hra dozajista měla.

RADEK KRÁLÍK