Alexa: Deník zloděje (Masopust)

Deník zloděje je divadlem jednoho herce a jednoho klavíristy: text napsal Miloslav König, jehož na jevišti doplňuje pouze autor hudby Martin Dohnal. Scénář, který vznikl kompilací próz Jeana Geneta a básní Bedřicha Bridela, má charakter osobní zpovědi, při níž se homosexuální muž ptá po smyslu života. Snaha pojmenovat vlastní poměr k milenci jej přitom vede až k obecnější úvaze o vztahu mezi člověkem a Bohem. Otevírá se zde také téma mučednictví: během konfesí se muž ponižuje a zdůrazňuje svou ošklivost, čímž se u milence i u stvořitele paradoxně dožaduje lásky.

foto Filip Šach

Scénickou dominantu tvoří dřevěný trůn, na jehož opěradle spočívá vycpaný pštros. Toho protagonista občas označuje (slovy i gesty) jako milencův penis, jindy zas jako Boha. Ve výsledku tak vzniká jednoduše ironická metafora „Boha-čůráka“. Laciný humor tohoto typu tvůrci používají často (patří sem i samotná „homosexuální póza“ nebo vtipy na adresu Brna). Pokud se ovšem diváci nenechají tímto druhem humoru odradit, mohou si vychutnat podstatně jemnější narážky, skrze něž představení komunikuje především. Když si například muž začíná mazat tělo medem, hlínou a moukou, zašpiní si jako první nárty a hřbety rukou; tedy stejná místa, do nichž Kristovi vrazili hřeby při ukřižování.

König si také umně pohrává se zdůrazňováním slov. Velmi záleží na tom, co a s jakým hlasovým zbarvením říká, potažmo zpívá. Mezi jeho hlasovým projevem a gestikulací často vzniká napětí. Například když relativně neutrálně vypráví o milování se svým přítelem, náhle několikrát za sebou zženštile vyjekne: „Proč? Proč?“. Tato otázka pak zůstává viset nad vším, co bylo právě řečeno.

Deník zloděje je i přes nánosy efektního humoru lyrickou a citlivou studií toho nejnižšího (z) člověka. Dlouho se mi zdálo, že se inscenace snaží především najít východisko ze zobrazené depresivní situace. Nakonec jsem si už ale ani zdaleka nebyl jistý, zda má vůbec smysl se takto ptát. Představení neprospěl ani rozpačitý závěr, kdy König zůstal dlouho mlčky sedět na trůně a zdálo se, že zapomněl text. Někteří diváci se už připravovali k potlesku, když vyskočil s tím, že má ještě vlastně zaznít písnička.

VÁCLAV ALEXA

info o inscenaci zde