Je docela zajímavé sledovat, jak může zestárnout i nový cirkus, tedy disciplína ze samé podstaty věci „mladá“. Včera jsem tu psal o Atelieru Lefeuvre & André, což jsou dva solidní pánové ve středních letech, dnes jsem byl na katalánském duu Escarlata Circus, které cíleně pracuje s imidží postarších manželů. I když by se na to dalo podívat z trochu jiného úhlu a věnovat se druhdy oblíbené recenzentské kratochvíli, totiž úvahám, jestli lze kuchařsko-loutkovou show Devoris Causa označit za skutečný cirkus nebo to bylo úplně obyčejné divadlo. Přimlouval bych se spíš za divadlo, ale moc na tom nesejde. Nikde není ostatně psáno, že každý, kdo se na Letné objeví, musí povinně pobíhat po laně a metat kotrmelce, tak co.
Protagonisty Devoris causa je nevzhledně malebná dvojice: upjatá, úzkostlivě vyhlížející dáma v ohavné zástěře a punčocháčích, a spolu s ní obtloustlý a poněkud ušmudlaně vyhlížející choť v ještě ohyzdnějším nátělníku. Společně s třiceti sedmi diváky (vím to přesně, počítali nás) zabydleli malé šapitó, na začátku všem přítomným nabídli do kornoutu jakýsi zeleninový eintopf z velké pánve a pak spustili značně nesourodý sled scének a výstupů. V miniaturním vydání to trochu připomínalo dávnou Boudu Bratří Formanů, jenže s jedním zásadním zádrhelem: nápadů bylo dost málo a většina z nich taky nepůsobila nijak zvlášť oslnivě. Ústřední vtip – objeví se loutka kompletně vyrobená ze zeleniny – byl moc hezký, jenže se toho s ní zas tak moc neudálo (konkrétně jedno trochu bezkrevné taneční číslo). Stejně hezké bylo, když se v závěru ukázalo, že z té naší loutky budou mít svůj eintopf diváci na dalším představení. Jenže málo platné, na celé představení tohle nevystačí; krájení zeleniny se po nějaké době okouká a opakované rozehrávání laskavě humorných manželských rozmíšek taky nebyla žádná velká sláva. Takže nezbývá, než přiznat - s lítostí, protože ti dva působili opravdu sympaticky -, že z toho nakonec bylo v celkovém součtu docela zklamání.
Úplně jinou podívanou nabídly hlavní hvězdy celého festivalu, kanadský Cirque Alfonse. Tady nebyl prostor ani čas na nějaké jemnůstky nebo hluchá místa: Barbu je velmi profesionálně provedený novocirkusový bulvár. Se všemi klady i zápory, které k dobrému bulváru patří. Je efektní, halasný, technicky velmi dobře zvládnutý, přepjatý, zábavný, trochu erotický a když na to přijde, umí být bezostyšně podbízivý. Podrobněji jsem o Barbu psal pro server aktualne, takže zájemci mohou v četbě pokračovat zde.
více informací zde
recenze Barbu vyšla na serveru aktualne.cz (viz zde) a v časopise Svět a divadlo 6/2017
Protagonisty Devoris causa je nevzhledně malebná dvojice: upjatá, úzkostlivě vyhlížející dáma v ohavné zástěře a punčocháčích, a spolu s ní obtloustlý a poněkud ušmudlaně vyhlížející choť v ještě ohyzdnějším nátělníku. Společně s třiceti sedmi diváky (vím to přesně, počítali nás) zabydleli malé šapitó, na začátku všem přítomným nabídli do kornoutu jakýsi zeleninový eintopf z velké pánve a pak spustili značně nesourodý sled scének a výstupů. V miniaturním vydání to trochu připomínalo dávnou Boudu Bratří Formanů, jenže s jedním zásadním zádrhelem: nápadů bylo dost málo a většina z nich taky nepůsobila nijak zvlášť oslnivě. Ústřední vtip – objeví se loutka kompletně vyrobená ze zeleniny – byl moc hezký, jenže se toho s ní zas tak moc neudálo (konkrétně jedno trochu bezkrevné taneční číslo). Stejně hezké bylo, když se v závěru ukázalo, že z té naší loutky budou mít svůj eintopf diváci na dalším představení. Jenže málo platné, na celé představení tohle nevystačí; krájení zeleniny se po nějaké době okouká a opakované rozehrávání laskavě humorných manželských rozmíšek taky nebyla žádná velká sláva. Takže nezbývá, než přiznat - s lítostí, protože ti dva působili opravdu sympaticky -, že z toho nakonec bylo v celkovém součtu docela zklamání.
Úplně jinou podívanou nabídly hlavní hvězdy celého festivalu, kanadský Cirque Alfonse. Tady nebyl prostor ani čas na nějaké jemnůstky nebo hluchá místa: Barbu je velmi profesionálně provedený novocirkusový bulvár. Se všemi klady i zápory, které k dobrému bulváru patří. Je efektní, halasný, technicky velmi dobře zvládnutý, přepjatý, zábavný, trochu erotický a když na to přijde, umí být bezostyšně podbízivý. Podrobněji jsem o Barbu psal pro server aktualne, takže zájemci mohou v četbě pokračovat zde.
více informací zde
recenze Barbu vyšla na serveru aktualne.cz (viz zde) a v časopise Svět a divadlo 6/2017
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme