Mikulka: Pár vzkazů veškerenstvu (Studio Hrdinů)

O této inscenaci už na Nadivadle psali a také svedli diskusi kolegové Škorpil se Švejdou (tady), takže se nechci opakovat, tím spíš, že ve většině bodů souhlasím s prvně jmenovaným. Ale nedá mi to nepřipojit aspoň malou poznámku s ohledem na dvě představení (Lippy a Náměsíčníci), které jsem viděl včera a předevčírem a psal jsem o nich pro změnu tady.

Pár vzkazů veškerenstvu, Lippy i Náměsíčníci mají společného jmenovatele: nemožnost sdělení, ztrátu smyslu, hrůzu z nepoznatelnosti. Uznávám, je to řečeno dost vágně, ale o to teď tolik nejde. Podstatné je, že to jsou inscenace záměrně nesrozumitelné, neuchopitelné. Martinovi Švejdovi na Pár vzkazech vadí, že chybí téma, že sdělení není dostatečné zřetelné, Jakub Škorpil kontruje tím, že zkouší téma vydestilovat. Je to úsilí chvályhodné a snad i nevyhnutelné, ale nemělo by, myslím, zapadnout, že z dotyčné trojice se pouze Pěchoučkovi s Horákem (a jejich velmi dobrým hercům, samozřejmě) podařilo přijít s inscenací, jejíž nesrozumitelnost je divadelně „samonosná“, v nejširším slova smyslu zábavná. Jinými slovy: představení, na které je radost se dívat, i když třeba tomu, co se na scéně děje, racionálně tak docela nerozumíte. Uznávám, je to přístup trochu primitivní, ale přesto tu už pokolikáté vzkazuji veškerenstvu - které je na můj vzkaz jistě celé žhavé - že jsem pevně odhodlán na něm trvat.

více informací o inscenaci zde
foto Studio Hrdinů