Švejda: Maryša (Národní divadlo)

Odtažitost, nezúčastněnost Mikuláškovy Maryši - to, jak nepřestupuje přes rampu - je až nesnesitelná. Problém vidím ve dvou věcech. Jednak v hraní pouhé dřeně dramaturgií osekaného dramatu, a jednak - a především - ve vedení herců  Mikulášek po celou dobu, až na jednu dvě výjimky (krátký úsek dialogu Maryši a Strouhalky a Lízala a Lízalky) nedá hercům šanci hrát "normálně" (realisticky). Jejich projev nejrůzněji "deformuje" (ironizování postav, protahování výslovnosti některých slov, přepjaté dbaní na nářečí apod.), převádí jej do různých symbolických pohybových akcí či jej činí zřetelně "demonstrativním" (ve smyslu "dělám, že předvádím") - což ale vede pouze a jen k tomu, že herci nemají téměř vůbec žádnou možnost "vstoupit" do postavy a rozkrýt její charakter. A o to by snad v tomto, to prosím zdůrazněme, klasickém realistickém dramatu mělo jít, ne?
Mikuláškova Maryša pro mě dopadá vlastně velmi podobě jako nedávná Krvavá svatba SKUTRu tamtéž. Všelijaký ornament a doprovodná akce - a dramatická figura žádná.