foto I. Dvořák |
Adaptátoři Vladimír Čepek a David Šiktanc (též režisér inscenace) podnikli, třeba říct, respektabilní pokus o její aktuální přetlumočení. Byť jdou svým způsobem ve stopách filmové adaptace. Nejproblematičtější je samotný závěr, kdy střelba Kateřiny Blumové tentokrát symbolicky míří na byznysmena a politika Aloise Sträubledera, zde největšího padoucha příběhu - a tedy, opět, jeho amorální počínaní jako by mohlo někoho ospravedlňovat k tomu, aby ho zastřelil. I Čepek s Šiktancem - v souladu s filmem a v protikladu k mnohem méně přímočaré, neboť vypravěčsky rafinované předloze - provazují svět politiky, policie a (některých) médií a předvádějí jej jako zkorumpované prostředí, tento jednoznačný výklad Böllovy prózy ale naštěstí vedou tak, že jasně (byť v závěru až plakátově) asociuje konkrétní politickou situaci - domácí jednání politiků typu Andreje Babiše, zašťiťujících se zájmy občanů a přitom bohapustě sledujících vlastní agendu.
Čepek s Šiktancem vytvořili politické drama par excellence. Drama, ve kterém jsou muži (Sträubleder, vyšetřovatel Beizmenne, právník Blorna a pochopitelně novinářská hyena Tötges - hráni dvěma herci, Tomáše Petříkem a Robertem Jaškówem) směšnými, samolibými figurami a těmi střízlivě, uvážlivě a rozumně jednajícími osobami ženy (Blumová a Blornová ve výtečném podání Marie Štípkové a Aleny Štréblové). Drama, jež má zřetelný (byť kdo ví, jestli tak opravdu zamýšlený) feministický podtext.
Inscenace, která určitě stojí za zhlédnutí.
Recenze vyšla 28. 11 v Lidových novinách (k přečtení zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme