Švejda: Tajný deník Adriana Molea ve věku 13 a 3/4 (Divadlo v Dlouhé)

Miroslav Hanuš je silný v detailu. V evokaci. Svou inscenaci pojímá jako retro thacherovských (ale nejen pochopitelně jejích) osmdesátých let. Nejvíc se mu daří v hudebních číslech - vybírá především z popu a pop rocku sedmdesátých let (Bee Gees, Donna Summer, Sweet, Uriah Heep apod.); hudební provedení je (jako vždy v Dlouhé) perfektní a projev takového Pavla Tesaře v The Battle of New Orleans (zde Americká kamna) nebo Evy Hacurové v Romeo (zde Utři to) naprosto k sežrání.

foto Martin Špelda

Inscenace se kvůli své sitcomové struktuře dlouho utápí v jednotlivostech. Pohybuje se od jednoho "čísla" (výstupu) k druhému. Jsou tu více, tu méně vtipná, ale namnoze je drží přesné, komicky výstižené charaktery (typy) postav zejména v podání Martina Matejka (Adrian Mole), Pavla Tesaře (otec), Evy Hacurové (matka) a Jaroslavy Pokorné (babička). Téma (sdělení) se z inscenace nakonec ale přece jen vyklube: potřeba "tradičních hodnot" (rodiny, sociálního soucítění) v Hanušově podání vyznívá sice poněkud sentimentálně, ale i tak - divák neodchází z divadla s pocitem, že mu inscenace protekla mezi prsty jako sledování nějakého sitcomu v televizi.
Tajný deník nemá poetickou křehkost Bornovy Jak jsem se ztratil, "vykostěnost" sedmdesátkových a osmdesátkových hitů se nedá srovnávat s nápaditým popem šedesátých let, a inscenace spíš než k dětskému (dospívajícímu) publiku míří k těm, kteří dospívali v sedmdesátých a osmdesátých letech (byť spona mezi anglickým a českým prostředím je zde hodně volná) - přesto si jsou ty dvě inscenace v lecčems podobné. Divadlo má, myslím, na repertoáru další hit.