Švejda: Bordel L'Amour (Depresivní děti touží po penězích a Taupunkt e.V - Venuše ve Švehlovce)

Bordel L'Amour je dosavadním vyvrcholením zájmu Jakuba Čermáka o sociologické a psychologické aspekty divadla. Pasáže, kde se divadlo setkává/protíná s těmito společenskými disciplínami, tvoří stěžejní část inscenace (či lépe řečeno projektu).
V prvé, seznamovací fázi si diváci, jejichž počet je omezen na pouhých čtrnáct, vyberou (či jsou jim přiděleny) tři druhy lásky, které pak ve druhé fázi v hodinovém hotelu lásky - v krátké, cca pětiminutové "proceduře" - prožijí jen sami s jedním z účinkujících ("zaměstnancem" hotelu) na vlastní kůži v jednom z oddělených "pokojíků". Že jde o hraniční zážitek, při kterém je váha přenesena spíš na samotného diváka, nemusím asi upozorňovat.

Jste-li totiž odvedeni, tak jako například já, za zážitkem "Láska za hrob" a jedna z účinkujících, Barbora Šupová, s níž jste si dosud v "civilu" pouze vyměňovali zprávy o poskytnutí vstupenek na představení ve Švehlovce, začne intimně oslovovat Martine, položí vás na lůžko, přikryje vám oči šátkem a vypráví (zčásti improvizovaně, zčásti naučeně), co k vám cítí, a nakonec si k vám na lůžko přilehne, určitě vás to neponechá chladnými. Přinejmenším se musíte rozhodnout, jaký postoj k této situaci zaujmete: zůstanete v pozici nezúčastněného diváka, budete ji prožívat jen racionálně, či se tomuto zážitku emocionálně oddáte? Smazávání hranice mezi realitou a fikcí, divákovo "svobodné" určování, co od divadla vlastně požaduje - to je, zdá se mi, oč Čermákovi běží.
Problém Bordel L'Amour je však v tom, že tento zajímavý segment produkce zasazuje do složité, kostrbatě vybudované konstrukce, která chce říct pouze a jen to, že láska má mnoho podob a nakonec nad vším zvítězí. To, co se kolem zmiňovaného segmentu odehrává, je totiž v principu jen ilustrací tohoto sdělení. Někdy zajímavěji podanou (když režisér například v závěrečné, třetí fázi večera vybuduje silný divadelní obraz, v němž se naráz potkávají různé podoby lásky - romantická, sadistická, vyhořelá apod.), někdy méně (když ve druhé fázi "bordelmamá" vyplňuje čekání zákazníků na zážitek "přednáškou" o různých aspektech lásky), ale pořád jen ilustrací.
Kdyby Jakub Čermák upřel pozornost jen na to, co jej (zřejmě) nejvíc zajímá a jal se to co nejpodrobněji ohledávat (byť by třeba byl konečný tvar produkce krajně nejistý), udělal by myslím lépe. Takto se snažil myslet i na inscenační celek - a vyšla mu z toho vlastně banalita.  
Recenze vyšla 15. 5 v Lidových novinách