foto M. Hančovský |
Františákova inscenace je samá akce, samý vzruch - živý klavírní doprovod, filmová projekce, loutkové divadlo, mluvení do mikrofonů atd. - ale smysl toho je pramalý; vše povětšinou působí jen samoúčelně. Stálé třeštění přehlušuje téma, které se klube jen zvolna a těžce: mužské (Ferdinandovy) sebestřednosti a hysterie, sobecké potřeby v partnerském vztahu toho druhého vlastnit - a ženského (Luisina) ctění povinnosti (k otci), bezvýhradného vydání se lásce (k partnerovi)... Jaký div, že v závěrečné scéně nalézáme hrdinku v těžké deziluzi?
Zdaleka si ale nejsem jistý, nejde-li jen o moji vlastní potřebu něco takového v této "zpovykané" inscenaci najít.
Recenze vyšla 6. 6 v Lidových novinách (k přečtení zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme