Švejda: Úklady a láska (Švandovo divadlo)

Příznačný výstup Františákova nastudování Schillerovy "občanské tragédie" je tento: Wurm vydírá Luisu, aby napsala kompromitující dopis, kterým dopomůže svému otci z vězení - a Denisa Barešová jakožto Luisa se do tohoto dialogu opakovaně ze scény rozbíhá do hlediště a jakoby páchá sebevraždu a projekce snímá loutkové jevišťátko, kde jeden z živých herců - Walterových přisluhovačů mučí pájkou loutku Luisina otce.

foto M. Hančovský

Františákova inscenace je samá akce, samý vzruch - živý klavírní doprovod, filmová projekce, loutkové divadlo, mluvení do mikrofonů atd. - ale smysl toho je pramalý; vše povětšinou působí jen samoúčelně. Stálé třeštění přehlušuje téma, které se klube jen zvolna a těžce: mužské (Ferdinandovy) sebestřednosti a hysterie, sobecké potřeby v partnerském vztahu toho druhého vlastnit - a ženského (Luisina) ctění povinnosti (k otci), bezvýhradného vydání se lásce (k partnerovi)... Jaký div, že v závěrečné scéně nalézáme hrdinku v těžké deziluzi?
Zdaleka si ale nejsem jistý, nejde-li jen o moji vlastní potřebu něco takového v této "zpovykané" inscenaci najít.
Recenze vyšla 6. 6 v Lidových novinách (k přečtení zde)