S novým cirkusem od protinožců tu v Česku moc zkušeností nemáme (i když na Letní Letné už byli) a tak je velmi chvályhodné, že se v rámci novocirkusové série na Jatkách78 objevili i Australané. Konkrétně skupina Gravity & Other Myths s inscenací Backbone (čili Páteř). Na své si tentokrát přišli hlavně milovníci „cirkusovějšího“ nového cirkusu: inscenace se nesnaží vyprávět žádný příběh, spíš pomocí sérií čísel z oblasti pozemní akrobacie vytváří nálady a místy až taneční choreografie.
Osm performerů (doprovázených dvojicí hudebníků) prokázalo výbornou techniku, počínaje stavěním pyramid nejrůznějších typů, přes všeliké pohazování dámami až po hrůzu vzbuzující šlapání po břiše. Samozřejmě však došlo i na několik zádolomných triků (jak ostatně napovídá titul), z nichž nejefektnější byl ten, při kterém jedna z dívek trčela ve výšce na několikametrové tyči - doslova nabodnutá zády a ještě ke všemu zcela nepravděpodobně prohnutá.
Méně přesvědčivé bylo to okolo – jak už se tak občas v novém cirkusu stává, když inscenátoři sice nechtějí zůstat jen u fyzických výkonů, ale zároveň je vidět, že se mimo svou vlastní půdu necítí zrovna jistě. Takže došlo na trochu těžkopádné pokusy o symbolické vyjádření jakési osudové tíhy, představované kameny zpočátku rozházenými po scéně a pak porůznu zapojovanými do akcí, o něco lépe, ale také nikterak úžasně, vyznívaly žertovné mezihry nebo poněkud okaté a chtěné demonstrace pospolitosti a kamarádské pohody. Klidně bych se obešel bez celé poslední čtvrtiny inscenace, ve které se do popředí dostalo téma fyzické výdrže a schopnosti sáhnout si na dno, ať už prostřednictvím pořád dokola a stále namáhavěji předváděných silových prvků (možná je to náhoda, ale je až zarážející, jak často se tento motiv poslední dobou objevuje) nebo závěrečné držení těžkých kamenů v natažených pažích „na výdrž“. V kombinaci s patetickou hudbou se tu totiž jinak docela sympatické představení dostávalo až na hranici vyděračského kýče.
Dobře naopak vycházely mnohem méně okázalé variace jednotlivých triků, které se promyšleně „přesouvaly“ z jednoho artisty (nebo skupinky artistů) na druhého, jindy zase běžely paralelně a skládaly se do prokomponovaného celku, přesahujícího pouhý mechanický součet atrakcí. A konečně, abych nezapomněl: Backbone se může pyšnit i velmi kreativní a efektní prací se světly, včetně hezkého nápadu s použitím několika zrcadel, zavěšených nahoře nad scénou.
Bezvýhradné nadšení tahle inscenace nevyvolala, tedy alespoň pokud budu mluvit za sebe, publikum ovacemi jako obvykle nešetřilo a citovému vydírání podléhalo více než ochotně. Pokud bychom ale zůstali u kupeckých počtů, plusy tentokrát určitě převažují.
Více informací o inscenaci zde
foto z webu Jatek78
Osm performerů (doprovázených dvojicí hudebníků) prokázalo výbornou techniku, počínaje stavěním pyramid nejrůznějších typů, přes všeliké pohazování dámami až po hrůzu vzbuzující šlapání po břiše. Samozřejmě však došlo i na několik zádolomných triků (jak ostatně napovídá titul), z nichž nejefektnější byl ten, při kterém jedna z dívek trčela ve výšce na několikametrové tyči - doslova nabodnutá zády a ještě ke všemu zcela nepravděpodobně prohnutá.
Méně přesvědčivé bylo to okolo – jak už se tak občas v novém cirkusu stává, když inscenátoři sice nechtějí zůstat jen u fyzických výkonů, ale zároveň je vidět, že se mimo svou vlastní půdu necítí zrovna jistě. Takže došlo na trochu těžkopádné pokusy o symbolické vyjádření jakési osudové tíhy, představované kameny zpočátku rozházenými po scéně a pak porůznu zapojovanými do akcí, o něco lépe, ale také nikterak úžasně, vyznívaly žertovné mezihry nebo poněkud okaté a chtěné demonstrace pospolitosti a kamarádské pohody. Klidně bych se obešel bez celé poslední čtvrtiny inscenace, ve které se do popředí dostalo téma fyzické výdrže a schopnosti sáhnout si na dno, ať už prostřednictvím pořád dokola a stále namáhavěji předváděných silových prvků (možná je to náhoda, ale je až zarážející, jak často se tento motiv poslední dobou objevuje) nebo závěrečné držení těžkých kamenů v natažených pažích „na výdrž“. V kombinaci s patetickou hudbou se tu totiž jinak docela sympatické představení dostávalo až na hranici vyděračského kýče.
Dobře naopak vycházely mnohem méně okázalé variace jednotlivých triků, které se promyšleně „přesouvaly“ z jednoho artisty (nebo skupinky artistů) na druhého, jindy zase běžely paralelně a skládaly se do prokomponovaného celku, přesahujícího pouhý mechanický součet atrakcí. A konečně, abych nezapomněl: Backbone se může pyšnit i velmi kreativní a efektní prací se světly, včetně hezkého nápadu s použitím několika zrcadel, zavěšených nahoře nad scénou.
Bezvýhradné nadšení tahle inscenace nevyvolala, tedy alespoň pokud budu mluvit za sebe, publikum ovacemi jako obvykle nešetřilo a citovému vydírání podléhalo více než ochotně. Pokud bychom ale zůstali u kupeckých počtů, plusy tentokrát určitě převažují.
Více informací o inscenaci zde
foto z webu Jatek78
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme