Švejda: Antieva (Masopust - Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí)

Životní příběh emancipované, inteligentní ženy, poznamenaný nelehkým dětstvím a patriarchálním modelem společnosti. Tak by se dal stručně shrnout obsah inscenace Antieva, kterou na základě textu Evy Prchalové a pod hlavičkou společnosti Masopust nastudovala Anna Davidová (Petrželková). Čím byl však život Anny Pammrové jedinečný - a proč má tedy smysl po sto prvé vyprávět s prominutím již obligátní narativ - se z ní však příliš nedozvíme.

Režie přitom překypuje nápady, volí divácky vděčný groteskně mystický, až hororový styl, ale  chronologické životopisné schéma, držící se známých konstant (traumata dětství, nepřející muž apod.) ne a ne nějak výrazněji prolomit. Děje se tak pouze na "švech" grotesky, kdy zároveň vnímáme závažné, bolestivé tóny - např. když se hovoří o mateřských "neúspěších" hrdinky a herečky přitom jedí a "drtí" brambory. Inscenaci také neprospívá žánrová nejednotnost hereckého projevu. Zatímco Tereza Dočkalová a Tereza Marečková, které inscenaci herecky táhnou, drží celou dobu groteskní polohu, jíž ve vhodných okamžicích "lámou do vážna", Marek Pospíchal a především Petra Špalková více méně zachovávají realistický projev. Možná to byl v případě Špalkové záměr (odlišit Pammrové "vlastní já"), ale herečka vedle svých kolegyň působí spíš jen mdle a k nějakému (byl-li zamýšlen) kontrastu moc nedochází.