Švejda: Romeo, Julie a tma (Divadlo v Dlouhé)

Divadelní převedení Otčenáškovy "love story z doby heydrichiády" Romeo, Julie a tma v Divadle v Dlouhé má živý dramatický nerv, jaký u Hany Burešové už docela dlouho nepamatuji. Vlastně bych musel jít až někam k Polednímu údělu (2011), kdy tak její práce držela moji pozornost.

Švejda: Most! (Česká televize)

Kolečko forever

Tvorbu Petra Kolečka jsem - přiznám se - přestal sledovat někdy kolem roku 2012, kdy zvolna kulminovalo jeho angažmá v pozici uměleckého šéfa v A studiu Rubín (které se stalo jakýmsi "centrem příjemné zábavy" tehdejších třicátníků) a autor začal plně přepřahat do atraktivnějších i výnosnějších televizních (a filmových) vod. Popularita televizního seriálu Most!, která - jak správně poznamenala Jindřiška Bláhová v Respektu - si nezadala s ohlasem Dietlovy Nemocnice na kraji města za socialismu, mě ale popostrčila k tomu podívat se, kde dnes Kolečko jako dramatický autor (scénárista) je.

Švejda: Bible 2 (Divadlo NoD)

Divadlo NoD si pod vedením Janka Lesáka a Natálie Preslové našlo na pražské divadelní mapě již pevné místo. Na "mladé ose" (dejme tomu) A studio Rubín - Venuše ve Švehlovce představuje, řekněme, přemýšlivý mainstream. Autorské inscenace, čerpající převážně z nejrůznější lehčí literatury, mají chytlavý tep, vizuál i výchozí nápad, hojně si pohrávají s popkulturními odkazy, zároveň ale vždy v sobě nesou i společensky vážnější osten (a získávají tím ráz až jakýchsi moralit).

Mikulka: Kouzelná země

Odkouzlená země

Kouzelná země není inscenace špatná, jenže zároveň není ani nijak zvlášť strhující. Zpočátku oslní efektními obrazy, je ale zřejmé, že nemá zůstat pouze u wilsonovsky elegantní vizuality: Mikuláškova adaptace Topolova románu Noční práce se dotýká – stejně jako předloha – spousty zásadních a nejednoznačných otázek moderní české historie a češství vůbec. Potíž je v tom, že se to dá sledovat spíš s racionálním uznáním typu „převádět knihu tohoto typu do divadelní podoby je strašně obtížné“, než se skutečným zaujetím. Na některé příčiny se dá poukázat vcelku jednoduše, jiné se nacházejí spíše v obtížně popsatelné oblasti „něco tomu chybí“. Zde v několika bodech zkusím připomenout ty nejsnáze uchopitelné problémy - jakkoli nutně nemusejí být úplně nejzásadnější.

Mikulka: Loop (festival Cirkopolis - Cie Stoptoï)

Je půlka února, začal Cirkopolis. Druhý důležitý pražský novocirkusový festival, méně velký a méně slavný než poněkud vykřičená Letní Letná, ale o to sevřenější a leckdy v lecčems i objevnější nebo odvážnější. Což je konec konců logické: je rozdíl, když se inscenace hraje čtrnáct dní ve velkém šapitó nebo dvakrát ve středně velkém sále, konkrétně v Paláci Akropolis nebo v Ponci. Letos k této tradiční dvojici přibyla Karlínská kasárna, ale to na podstatě věci nic nemění: Cirkopolis je zkrátka komorní akce, určená spíš novocirkusovým fajnšmekrům.

Škorpil: Andělé v Americe (Městská divadla pražská - ABC)

„Autor před čtvrtstoletím vetkl do své fresky klíčová dobová témata…“ Neodvažuji se tohle tvrzení opsané z programu Andělů v Americe zpochybňovat. Je to bezpochyby důležitý text, který formálně v mnohém předběhl svou dobu (když jí Kushner inspirován Brechtem dal až postdramatický ráz) a tématy se přesně trefil do doby, kdy ještě bylo lze věřit v konec dějin, naději změn po konci bipolárního světa, a AIDS a homosexualita stále ještě byla témata hrozivá či tabuizovaná. Jenže konec dějin už popírá i Fukuyama, homosexualita svou tabuizovanou výstřednost naštěstí ztratila a AIDS se přestal díky osvětové kampani a genialitě Antonína Holého rovnat smrtelné morové ráně s potenciálem rozhoupat společnost ke změně.

Švejda: Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách (Divadlo Letí)

O hře Alexandry Badey - té kdovíkolikáté eurodramatické variaci pohádky o zlém nadnárodním kapitalismu, který všechno ovládá a požírá sám sebe a jehož pomahače (zde lobbistu) začne hryzat svědomí, načež se mu (jeho manželce) stane něco opravdu nehezkého - snad ani nemá smysl psát, natolik je to - s prominutím - pitomé, zaujala mě však režie Adama Svozila. Je totiž něčím velice typická pro určitý trend v současném českém divadle.

Mikulka: Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách (Divadlo Letí)

Milí přesvědčení diváci,

pokud se chcete zase jednou společně utvrdit v přesvědčení, že svět je černobíle přehledný a že za vší zdejší špatností i bídou stojí cyničtí, bezohlední a všehoschopní lobbisti propojení s neméně bezohlednými politiky a průmyslovými podniky, nelze vám než novou inscenaci Divadla Letí vřele doporučit.

Mikulka: Panna Orleánská (Divadlo D21)

Po příjemném překvapení z rubínovské premiéry Thelmy a Selmy jsem se delší dobu chtěl podívat, jak si režisér Jiří Ondra vede v domovském D21, ale pořád to nějak nevycházelo. Až teď, s dva roky starou Pannou Orleánskou. Zážitek z toho byl zhruba tak střední, žádný průšvih, ale ani velké nadšení.