Harpagon ve zběsilém podání Filipa Richtermoce není v hradecké inscenaci zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Všichni tady jdou bezohledně za svými cíli, ať už je to snaha namastit si kapsu nebo vyvzdorovat sňatek. Neupřímnost z jejich počínání vysloveně čiší. Z Hábova přístupu je znát snaha o kritiku dnešního bezbřehého individualismu, který se výrazně promítá do mezilidských vztahů. Harpagonova chorobná touha po penězích jakoby nakazila celou společnost, divák se tak může bavit ztřeštěnými situacemi v duchu commedia del´arte, ale zároveň musí spolknout hořkou pilulku v podobě neexistujícího happy endu.
Skvěle se v téhle stylizaci pohybují především Natálie Holíková a Matěj Anděl. Působivě cynickou tečkou je pak oběšení jediné bez přetvářky jednající postavy – kuchtíka Jakuba v podání Zory Valchařové Poulové, čemuž za zvuků budovatelské písně Ten dělá to a ten zas tohle z filmu Císařův pekař a pekařův císař asistují všechny zbývající postavy.
Na někoho může být té exprese příliš, ale už dlouho jsem neviděl tak stylově čistou inscenaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme