Berlín Alexanderplatz je v Česku známý spíš v podobě televizního seriálu, Marie Nováková s Ivo Kristiánem Kubákem však pracovali (pokud to správně odhaduji) především s původní románovou předlohou. Výsledkem je divadelní adaptace, která skrze příběh z berlínského polosvěta přelomu dvacátých a třicátých let rozehrává hemžení na blíže neurčeném společenském dně.
Výborně to vychází především v první polovině, která sestává ze série dobře vymyšlených a neméně dobře zahraných výjevů, které sice propojuje osud ústřední postavy Franze Biberkopfa, ale klidně by mohly obstát i jako téměř samostatná čísla v inscenaci, evokující doby expresionistického kabaretu či divadla. Zcela příkladné je také využití živé hudby (a to v celé inscenaci). Hudební doprovod se necpe do popředí, ale dokáže účinně podporovat nervnost i pocit překotného běhu událostí, ve kterém se nedá dost dobře zastavit.
Po přestávce, kdy se dění více točí kolem Franzova životního příběhu, už představení zdaleka nemá takový drajv, ani tady však nechybí šikovně namíchaný koktejl tragiky, drastické komiky a podezřelé romantiky, příležitostně odlehčovaný absurdně ironickými vtipy. V souladu s předlohou se tu sice mluví o „tragédie antických rozměrů“, v tomto ohledu ale poněkud váhám. Sporu naopak není o tom, že se stylizovanou groteskní poetikou si tahle parta rozumí velmi dobře. Tygr v tísni se zkrátka vrací do své oblíbené první poloviny dvacátého století - a za celou tou přepjatou retro atmosférou Berlína těsně před nástupem nacismu lze s trochou dobré vůle cítit i úplně nenápadný, nevnucující se odkaz k nejistotám a rozervanostem dneška.
více informací zde
Výborně to vychází především v první polovině, která sestává ze série dobře vymyšlených a neméně dobře zahraných výjevů, které sice propojuje osud ústřední postavy Franze Biberkopfa, ale klidně by mohly obstát i jako téměř samostatná čísla v inscenaci, evokující doby expresionistického kabaretu či divadla. Zcela příkladné je také využití živé hudby (a to v celé inscenaci). Hudební doprovod se necpe do popředí, ale dokáže účinně podporovat nervnost i pocit překotného běhu událostí, ve kterém se nedá dost dobře zastavit.
Po přestávce, kdy se dění více točí kolem Franzova životního příběhu, už představení zdaleka nemá takový drajv, ani tady však nechybí šikovně namíchaný koktejl tragiky, drastické komiky a podezřelé romantiky, příležitostně odlehčovaný absurdně ironickými vtipy. V souladu s předlohou se tu sice mluví o „tragédie antických rozměrů“, v tomto ohledu ale poněkud váhám. Sporu naopak není o tom, že se stylizovanou groteskní poetikou si tahle parta rozumí velmi dobře. Tygr v tísni se zkrátka vrací do své oblíbené první poloviny dvacátého století - a za celou tou přepjatou retro atmosférou Berlína těsně před nástupem nacismu lze s trochou dobré vůle cítit i úplně nenápadný, nevnucující se odkaz k nejistotám a rozervanostem dneška.
více informací zde
Recenze vyšla v Deníku N 18. 3 (přístup k článku zde)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme