Švejda: Ad "Mizerná sezóna Divadla Na zábradlí"

Josef Chuchma zveřejnil na webu artZÓNA v souvislosti se zrušením premiéry Divadla Na zábradlí, inscenace Děvčátka, na slovíčko, glosu, ve které hovoří o tom, že renomovaná pražská scéna prochází krizí.
Chuchma tvorbu Divadla Na zábradlí kritizuje opakovaně. A ve více ohledech oprávněně. Ale nelze si také nevšimnout, že - tak jako v této glose - hledá na jeho vedení mouchy za každou cenu a že sebemenší argument se mu hodí k potvrzení jeho přesvědčení.
Nebo také ještě jinak: pro někoho může být láhev poloprázdná, pro jiného poloplná.

foto ze zkoušky inscenace Děvčátka, na slovíčko

Za prvé: Chuchma poukazuje v souvislosti s Děvčátka, na slovíčko na to, že inscenace neměla dramaturgickou oponenturu, resp. že dramaturgem inscenace byl sám autor (Pavel Klusák). Ano, dramaturgie je v současném českém divadle docela velký problém - ovšem Děvčátka, na slovíčko nebyla dovedena k premiéře! Odkud tedy Chuchma ví, v čem tkvěl jejich problém? A kdyby třeba inscenace byla uvedena a vydařila se, i tehdy by poukázal na tuto skutečnost? A především: neměla by tu pro divadlo platit "presumpce neviny", když inscenaci nepustilo na veřejnost? Jde de facto o stejný přístup, jako když někteří recenzenti při hodnocení inscenací zohledňují okolnosti jejich vzniku. A konečně: nesvědčí spíš stažení inscenace před jejím zveřejněním o zdravé sebekritičnosti vedení než o tom, že se nachází v krizi?
A za druhé: Chuchma v závěru své glosy píše o tom, že "stávající sestava jako kdyby narážela na limity svých uměleckých i provozních schopností". Výchozí pozice týmu Štědroň - Viceníková - Mikulášek v Divadle Na zábradlí byla, jak je dnes již zcela zřejmé, dvousečná. Do divadla nastupoval již renomovaný tým s vyhraněnou poetikou, což mu sice na jedné straně zaručovalo hladší a bezproblémovější start, "vlak" byl již dobře rozjetý, na druhé straně ale právě skutečnost, že je "vlak" dobře rozjetý, znamenala, že nebude snadné jeho "jízdu" jen tak vylepšovat. A skutečně: úroveň inscenací jako Zlatá šedesátá, Korespondence V + W či Europeana, které tým na Zábradlí přenesl ze svého předchozího působení v brněnské Redutě, se mu - obávám se - dosud žádnou na Zábradlí vzniklou inscenací nepodařilo překonat.
Zároveň si ovšem nelze nevšimnout, že vedení si problémy svého směřování od jisté doby uvědomuje a snaží se s nimi něco dělat: jako dalšího kmenového režiséra přijalo Davida Jařaba (byť si o jeho autorsko-režijní nadprodukci můžeme myslet své), dává příležitost (oproti prvým sezónám, kdy v divadle pracovali etablovaní režiséři typu J. A. Pitínského, Jiřího Havelky či Anny Davidové - Petrželkové) mladší generaci tvůrců či usiluje svou vyhraněnou poetiku rozvolnit a rozšířit - důkazem budiž právě Děvčátka, na slovíčko či pro příští sezónu chystané uvedení hry Jaroslava Žváčka v režii Jana Prušinovského...
Takže jde opravdu jednoznačně říct, že "láhev" Divadla Na zábradlí je poloprázdná?