Švejda: Misantrop (Národní divadlo)

Fričova inscenace Misantropa začíná již před zhasnutím světel v sále - technici připravují scénu, po jevišti se pohybují Filint (David Matásek) a Alcest (Vladimír Javorský) - a z tohoto dění se pak plynule přejde - dialogem Filinta a Alcesta - do samotného představení. Inscenace, po tylovsku řečeno, vystupuje z reality - a také u ní zůstává.

Režisér spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou Molièrovu hru bezezbytku zasazuje do současnosti. Portrétuje svět lidí, určujících - takříkajíc - dnešní společenský diskurs: svět sebevzhlíživý, "sebedokumentující se", posedlý aktuálními trendy, bezcílně plkající o žhavých společenských problémech atd. atd. (Ljubková o tom ostatně sama píše v programu k inscenaci). Jde o svět - abychom se přidrželi jednoho z obrazů inscenace (kdy sluha ošetřuje umělé květiny) - navoněného hovna. Frič si na něm, jak je jeho zvykem, nejrůznějšími ironickými "komentáři" (rekvizitami, které na scéně vytahuje; textem, který do hry dodává apod.) s gustem smlsává - nebojí se být i osobní: portrét Celimeny, hlavní reprezentantky tohoto světa, je vlastně portrétem (mediálním obrazem) její představitelky, Kateřiny Winterové...
Zasádní potíž Fričovy inscenace ovšem tkví v tom, že zůstává prakticky jen u vyobrazení tohoto světa a (interpretačně neobyčejně otevřené) drama, které se odehrává mezi figurami, odsouvá na druhou, třetí kolej. To, co v inscenaci sledujeme, je statický, chladný (protože z reality vlastně jen plus mínus překopírovaný) a v konečném důsledku i nudný obraz. Dojem z inscenace je vlastně podobný jako v případě Mikuláškova Spalovače mrtvol. 

Začátek přitom působí slibně. Alcestovo zhnusení ze světa, jeho vymezování se vůči němu, zní z úst Vladimíra Javorského niterně - jde o jeho (i Fričův, řekl bych) skutečný existenciální problém. Tohle exponování se však záhy vytratí a vrátí se vlastně až v samotném závěru - v silném obrazu, kdy se Alcest jako Kristus sebeobětuje - spáchá sebevraždu (a Celimena nad tím jako Panna Marie zpívá Nothing Compares 2 U) - byť, jak se zdá, téhle společnosti stejně není pomoci.
Škoda.
Premiéra 23. května 2019. Více informací o inscenaci zde.
Recenze vyšla 5. 6 v Lidových novinách (k přečtení zde).