Škorpil: Misantrop (Národní divadlo)

závorkové peklo na okraj Misantropa

Jan Frič je bezpochyby (či jak říká profesor Just: „každému trochu soudnému je po pěti minutách jasné“) režisér schopný výrazného režijního gesta (což dnes není zas tak běžné) a výjimečných divadelních obrazů. Byla jich řada ve Faustovi, ve Vyhoř a samozřejmě jsou k vidění i v Misantropovi. Namátkou třeba – opět podobně jako ve Faustovi - finální scéna.

Jan Frič je ale zároveň bezpochyby režisér, který k inscenacím přistupuje dosti živelným stylem a nezřídka připomíná děcko, které dostalo hračku a zkouší, co vše s ní lze ještě provést.

(Přičemž – zdá se mi – zejména ve Stavovském divadle propadá pokušení trochu si zazlobit a zaprovokovat).
V inscenacích – opět vzpomínám na Fausta – tak zůstává řada evidentních schválností, okamžitých nápadů a interních odkazů. Je třeba opravdu nutné ukazovat na videu banánový pyj včetně anatomických detailů, když bohatě stačil jeden z předchozích záběrů, abychom tuto analogii pochopili? Kolik diváků dokáže poznat v kostýmu Klitandra dosti věrnou kopii tradičního úboru skladatele Jakuba Kudláče? Atd. Je to jistě daň za ony kouzelné okamžiky bezmála čisté jevištní krásy, ale přesto by se měl v týmu najít někdo, kdo v pravou chvíli řekne, že tohle už je moc. Což – učili nás alespoň ve škole – je tradiční role dramaturga. Když je však dramaturg po současném (zlo)zvyku zároveň spolutvůrcem úpravy a scénáře, jde to jistě ztěžka.

Misantrop je inscenace nejednoznačná a v mnohém (i z důvodů popsaných výše) matoucí. Tu více, tu méně fungují aktualizace (byť i zde by o trochu méně doslovnosti pomohlo vyznění), funkční je zapojení mobilů a herci (až na výjimky, které – přiznám – mohou padat i na vrub mým předsudkům) neselhávají ani ve verších, ani v improvizacích či ve výrazové stylizaci (mám opakovat, že méně exprese bylo by někdy…).

Nebude to jistě inscenace pro každého. A rozhodně ne pro ty, kteří žádají klasickou klasiku. Soudím ale, že Fričovi spíše než velké formáty (Faust, Misantrop) lépe svědčí projekty komornější a možná i v základu autorštější (Návštěva, Vyhoř).